Toto jsou stránky přírodního, antihumanistického filosofa, spisovatele, básníka, překladatele, kritika a publicisty, píšícího pod svobodným jménem Misantrop. Zájemce zde najde úplné jeho dílo, včetně knihy
Denní směna ve fabrice byl opruz. Celý víkend propršelo a sotva jsem nastoupil do toho kriminálu tam, udělá se hezky jako z pohlednice! Pokolikáté již? Doufám, že se ta smůla jednoho krásného dne zlomí. Doufám, že – řečeno s Jaroslavem Seifertem – že svatý Jiří (24. dubna) pozvedne kopí a vrazí je ve chřtán té sani zimě! Tehdy bych měl mít totiž o jeden den dovolené prodloužený víkend.
Kamera-nekamera, nenechal jsem se jí vyrušovat a chodil jsem aspoň na sluncem zalitý vězeňský dvůr – totiž podnikový – a hledal jsem jiřičky. Mají totiž vystavěná hnízda pod horními okny kanceláří, hned nad tou špiónskou kamerou, jejíž oko Velkého Bratra mě sleduje, na což nedbám. Ale neviděl jsem je nikde. Žádné jiřičky. Včera se mi zdálo, že jsem nějaké takové podobné posly skutečného jara zahlédl. Možná to byla jen ta pověstná jedna vlaštovka, která jaro ještě nedělá. Spatřil jsem tam jen jednoho rehka, kterak právě vylétal odkudsi z útrob vjezdového portálu. Asi tam má někde také hnízdo.
Jedna kolegyně (Jarka) se do mne pustila zase kvůli tomu, jestli bych nechtěl dělat seřizovače. Řekl jsem, že šéfové jsou jednak proti, a za druhé bych to ani dělat nechtěl. Já také dovedu být vychytralý jako ženské a držet se snadnější a jednodušší práce! To zrovna! Kam bych se tlačil! Nakonec misantrop stejně zjistí, že to nestálo za námahu, ba že to bylo dokonce k horšímu! To zrovna! Dělám dlouhý nos! Teď to budu odmítat už jenom proto, že si to „někdo“ tak móc toužebně přeje!
A vidíte? Zase mi to útulné místečko někdo nepřejícný závidí! Zase někdo nerad vidí, že mám nějakou příjemnost a bezproblémovost navíc a už by mě z ní nejradši vyšoupli jinam, protože se jim zdám zřejmě málo využitý! Je to prostě pakáž – říkám to pořád. Můžu si za to jen a jen sám; jsem ještě příliš iniciativní, málo to flákám – tak je to.
Z okna šatny jsem viděl transport krav na jatka. Úplně jsem se zhrozil! Náhle jsem si opět uvědomil, že „to“ stále existuje; že je smrt a vraždění nevinných; a že bůh Indra kdysi osvobodil krávy nadarmo. Stály tam, na zastřešené korbě nákladního vozu, namačkány na sebe jako lidský dobytek v tramvaji, a jely na smrt. Proč zrovna ony, nejušlechtilejší bytosti na světě! Proč ne třeba lidé, ta pakáž škodlivá? Určitě již musely tušit, kam je vezou a co je tam čeká. Bylo mi v té chvíli, jako kdybych tam stál s nimi. Byl to jen moment, ale sáhla na mne smrt. Přál bych ten úděsný pocit zažít každému lidákovi, který si pochutnává na „stejku“.
V práci jsem četl takovou malou útlou brožurku od mámy o keltském „stromoskopu“. Úvodní pojednání o Keltech a jejich kultuře a civilizaci a o jejich lásce a úctě ke stromům bylo celkem dobré – až na ty příšerné pravopisné chyby ovšem! Kdybych měl s sebou červenou tužku na podtrhávání chyb, celá ta zelená brožurka by se červenala studem! A co bylo horší, vyskytovaly se tam i věcné chyby, jako například když řeckého hrdinu Hérákla blbě zaměnili za řeckého filosofa Hérákleita z Efesu, a podobné držkopády! Prostě zase jeden z těch debilních výpotků, jakých je všude – hlavně na internetu – plno. Tohle bylo podobné. Ani se autor či autoři nepodepsali. Asi věděli proč. Já bych se k takové nepodařené slátanině také styděl přihlásit. A ten takzvaný keltský „stromoskop“ jsem úplně vynechal, protože to byl jen klasický výcuc z prstu, jako každý jiný „zábavný“ horoskop ze žurnálu pro blbé. Stejně jsem se z toho o Keltech nedověděl nic, co bych již dříve neznal. Vracím se nyní znovu k rozečtenému Huysmansovu Naruby (tam jsou ostatně také chyby a jiná „podezřelá“ místa).
Po odchodu do práce jsem nechal nezamčené dveře od mého pokoje, protože máma v něm chtěla mermomocí umýt okna, ačkoli jsem jí to rozumnými důvody rozmlouval. Neměl jsem to však dělat! To jsem si dal! Naposledy jsem ji pustil do mého pokoje za mé nepřítomnosti! Však jsem věděl, proč pokoj zamykám a ji tam nepouštím! Jenže jsem to zapomněl a teď jsem si to pěkně názorně připamatoval! To byl totiž uragán! Se vším v místnosti hnuto, nic na svém místě, a venkovní teploměr rozbit! A přitom jsem na něj ráno koukal a říkal si „schovej ho také“, ale Já bloud jsem se chlácholil, že přece není možné, aby normální člověk rozbil při mytí oken teploměr! A ouha! Jak jsem se mýlil! Je to možné!
Již nikdy! Povídám, již nikdy víc!
