Autor dále píše:
Inteligentní řešení by vystavilo zkoušce naši odvahu a moudrost. Bylo by to svým způsobem bolestné a stresující, ale nikoli smrtící. Vyžadovalo by, aby každá žena na světě měla jen jedno dítě.
Inteligentní řešení by to bylo, cožpak o to; ale to by lidáci museli nejprve inteligentní být, o odvaze a moudrosti ani nemluvě. Vlády všech zemí, snad kromě dvou, se zatím snaží o pravý opak zásady jednoho dítěte na ženu. Mnoho se však přitom ani snažit nemusí, neb je to činnost povýtce ryze humanistická, velmi příjemná a pudová – věc, o níž se nepřemýšlí a o níž je dokonce neslušné přemýšlet. Každý musí mít rád děti, aby byl dobrým zlověkem. Čím víc otroků mají, tím jsou vlády spokojenější; však bída z přelidnění dopadne jen na hlavy těch dole. Každý politický systém, každá prosperující společnost, potřebuje velkou masu otroků; proto také každý stát podporuje porodnost. Vůbec přitom nevadí, že s rostoucím počtem lidí není potom poctivá práce pro každého, čímž vzrůstá kriminalita, byrokracie a daně; a nevadí ani to, že se potom vinou přelidnění nedaří chránit čisté a zdravé životní prostředí. Systému se armáda nezaměstnaných dokonce vyplácí, poněvadž má tak zajištěnu ustrašenou poslušnost těch nejotročtějších dělníků, kteří se musejí bát o místo, a proto udělají pro peníze všechno, protože jsou lehce nahraditelní.
Toto takzvané „inteligentní řešení“ by se tedy taky neujalo, vždyť sám autor píše, že by to bylo bolestné a stresující. Už jen z toho, že někdo takto uvažuje, je zřejmé, že je to naprosto neuskutečnitelné. Hleďte: oni, ta verbež rozprcaná, potřebují odvahu, aby udělali něco, co je například pro mne zcela samozřejmé, kdežto stresující a bolestné je pro mne naopak děti mít, ať už vlastní nebo cizí. Moudří jsou potom lidáci jen podle jména, jímž sami sebe neprávem titulovali.
