Děsivé paradoxy
MOTTO:
Bouvard a Pécuchet pronášeli své děsivé paradoxy. Pochybovali o poctivosti mužů, o počestnosti žen, o moudrosti vlády, o zdravém rozumu lidu, zkrátka podkopávali základy. Foureau se rozčilil a pohrozil jim vězením, povedou-li ještě takové řeči.
(Gustave Flaubert: Bouvard a Pécuchet)
1.
Sluka je asi takový lovný pták, jako je člověk lovným zvířetem.
2.
Lidé naříkají nad ztrátou svobody jako nad nebožtíkem,
ale zděšeně prchají, jestliže se náhodou probere zpět k životu.
3.
Věk rozumu je u dítěte dobou, kdy by mu měli rodiče sdělit,
že život není fér a že oni je do něho dostali.
4.
Nejdůležitější věcí na světě je lidskost – a nejzbytečnější.
5. – Kolika let se dožije dítě budoucnosti? Stovky? Sto dvaceti let? Nebo snad ještě vyššího věku? – Nikoli, nýbrž stejně jako to dnešní a minulé: pouze do puberty; pak totiž začne dospívat a přestane už být dítětem. 6. Sousední král vřele pozdravuje lid za hranicemi své země a přeje mu mnoho štěstí a úspěchů v další práci životní. Pro sebe si ale vždy tajně přeje, aby tento sousední lid otročil také pro něj a území jím obývané mu odevzdal.
7.
Malí a bezvýznamní tvorečkové otravují a ničí život větším – to je zákon přírody.
8.
Základní lidskou potřebou je zabíjení – a lidumilnost.
9.
Lidé hamouní peníze, aby nemuseli do smrti nic dělat, a když jich mají tolik, že opravdu už nemusejí nic dělat, nudí se, a tak jdou a baví se zase vyděláváním peněz.
10.
Zločiny
jsou lidí svačiny;
a oběť –
bude na oběd.
11.
Novináři jsou prý hlídací psi demokracie.
Psi ale nikdy nic neřeknou, jenom na každého vrčí a štěkají.
12.
Psi nemluví, ale štěkají.
Jak to tedy přijde, že když se poštěkají lidé, mají u toho navíc ještě plno keců?
13.
Nejprůkaznějším důkazem lidské nelidskosti je jejich lidskost.
Neboť kdyby byli lidé skutečně lidští, nedokazovali by svou lidskost svou lidskostí.
14.
Lidé jsou natolik neslušní, že je nejvíc popouzí právě to nejslušnější chování.
15.
Můžete se spolehnout, že když je něco příliš okatě vychvalováno jako dobré, že je to ve skutečnosti právě špatné, a co je příliš haněno jako zlé, to bývá naopak dobré; stejně tak co má být nejpevnější, to se trhá, a co je nejstálejší, nejsnadněji padá.
16.
Nejhlasitější národní buditelé většinou ani neovládají svou rodnou řeč a vyjadřují se lépe cizím jazykem než mateřským.
17.
Lidskost bývá nejčastěji jen ustrašenou reakcí na velmi oprávněnou obavu, že nebudu-li se chovat dostatečně lidsky, bude se mnou zacházeno nelidsky; a nejhoršího zacházení dostane se mi právě od lidí, kteří se chtějí zdát nejlidštějšími.
18.
V totálně humánním světě musí být každý misantropem,
tak jako ve světě plném četníků musí být každý zlodějem.
19.
Vzdělanec považuje i malou chybičku v pravopisu za velikou katastrofu, kdežto idiot má hrubou chybu za maličkost, za nic. Proto je vždy vzdělanec velikánem, zatímco idiot zůstane vždycky maličkou nickou.
20.
Blesky bijí do vršku,
malé berou si na mušku;
malí derou se do vršku,
a blesk ztrhá jim držku.
21.
Pohled na ženiny hýždě zvyšuje mužovu touhu.
Ó jak plná rozporů je žena, je-li v popředí velkého mužova zájmu její velké pozadí!
22.
Rozum, stejně jako nerozum, se vždy dříve či později projeví. Povaha světa je však taková, že blbec, ačkoli je jeho myšlení pomalé, vždy projeví se první, a to zpravidla příliš brzy, kdežto inteligent, třebaže jsou jeho myšlenky hbité, projeví se vždy až nakonec, a to zpravidla když už je pozdě.
23.
Člověk zajímá se o člověka;
a člověk, ten se toho leká.
24.
Lidé překypující energií kradou ji lidem bez energie.
25.
Ošklivost veselých lidí je nepřehlédnutelná, kdežto skromná krása vážných mužů a smutek deprimovaných dívek krčí se nepozorovány v koutu.
26.
Člověk miluje, jako kdyby nenáviděl,
a nenávidí, jako kdyby miloval.
27.
Kdo lidem jejich viny neodpouští,
žije život jako v poušti;
a kdo lidem odpouští,
pouští lidé jemu život napouští.
28.
Tak jako dříve děsil lidi pohled na osamělého koně bez jezdce,
tak v budoucnu bude budit děs svobodný člověk bez průkazu totožnosti.
29.
Příznakem začátku konce zamilovanosti není jen to, že si milenci slibují manželství, nýbrž už to, že si poprvé vyznají lásku.
30.
Mluvil prý jako kniha. Ale která kniha mluvila jako on? To je důležité!
31.
Vzduch se dvěma lidmi v jedné uzavřené místnosti zhoustne dvojnásob oproti dvojnásobnému času, který by tam strávil jediný člověk.
32.
Zemřít, to je jako navrátit se domů;
a navrátit se domů, to je jako zemřít.
33.
Nemít žádné následníky, to ještě nemusí mít žádné následky;
zato však mít své následníky, to má vždy velmi nepříjemné následky.
34.
Dveře, ač ke vstupu tu jsou,
přec návštěvám jsou překážkou;
ač zrobeny jsou k návštěvám,
slouží líp proti protivám!
Před nosem přibouchnu dveře
každému, kdo do nich leze;
dveře přibouchnu před nosem
tomu, jenž porád leze sem!
35.
Když se bojím,
nemám strach,
jenž strachem bledý
klesá strachem v prach,
nýbrž celý rudý
hotov jsem k boji.
36.
I kdybys tisíckrát něco nechtěl, stejně to aspoň jednou dostaneš;
přeješ-li si však jen jednu jedinou věc, ani tisíc přání ti ji nevyplní.
37.
Kdo je hoden žít s lidmi, ten je tím více hoden žít bez nich; a lidé, kteří nejsou hodni žít s tím, kdo žije bez lidí, hodni jsou tím více žít mezi lidmi.
38.
Co by měl každý blbec vědět,
to právě každý blbec neví.
39.
Opilství, které se neshoduje s důstojenstvím člověka, je zároveň projevem hlubokého lidství a průvodním jevem nejslavnostnějších chvil. Kde je tudíž nejvíc nablito, tam se nejbouřlivěji oslavovalo lidství a tam se nejslavnostněji zapíjela ztráta lidského důstojenství. Tedy všude, kde je oslavováno lidství, nezvedá se důstojenství jeho, nýbrž pouze žaludek všech přítomných.
40.
Kdo nesnáší rámus ohňostrojů, dělbuchů a petard, není člověk, nýbrž je buď zvíře, nebo velmi nelidský člověk. Neboť zatímco lidé při nich zvedají zvídavě hlavu vzhůru, nelidská zvířata s opovržením zvídají jen původce těch výbuchů.
41.
Vada běží za ctností, dohoní ji, vsedne na ni a nechá se jí unášet;
lidé pak říkají, že si osedlali ctnost, díky níž unikají svým vadám.
42.
Když k nám přišla vesna,
probral jsem se ze sna;
a když mi přišel sen,
Já prosnil celý den.
43.
Nenávist lidí k lidem je lidí nejlepší možná příležitost ke smíření se zvířaty.
44.
Nejdojemnější vlastnost zvířat – jejich tajuplná sdílná mlčenlivost – je zároveň lidem pohnutkou k nejnecitelnějšímu pohrdání.
45.
Pozorovat života cvrkot je zábava i legrace, když máš lidi rád.
Větší švanda však nastává, když lidi rád nemáš.
46.
Nevkládejte nikomu nestoudná slova do úst;
stačí, že se nestoudná ústa vkládají do slov.
47.
Opice jsou krásné – když se postaví vedle lidí;
a lidé jsou hned krásnější, když si je spleteme s opicemi.
48.
Protože jste mi ukázali, jak dokážete o mne pečovat, ukážu vám zase Já, jak vás dokážu nenávidět; a protože jste mi předvedli, jak se umíte množit, předvedu vám zase Já, jak vás umím zabíjet.
49.
Být dobrým člověkem, to znamená být špatnou individualitou.
50.
Ti, jež nemá nikdo rád, nemají rádi ty, kteří nemají nikoho rádi.
51.
Kdo má čisté svědomí, nemůže žít v klidu;
ale kdo žije v klidu a čistotě, ten si nemusí z ničeho dělat žádné svědomí.
52.
Všichni lidé nejsou idioti,
ale každý idiot je člověk.
53.
Bez pláče nejsou koláče.
54.
Nejděsivějším paradoxem naší doby je to,
že máme generaci idiotů s inteligentními telefony.
55.
Práce opici polidštila,
a z člověka udělala hovado.
56.
Kdo nemá před nikým žádné tajnosti, a skutečně také vůbec nic netají, toho potají někdo udá, takže jej budou tajně sledovat tajní policisté. A kdo si myslí, že nemá co skrývat, a opravdu také nic neskrývá, musí počítat s tím, že se nakonec bude musit skrývat sám.
57.
Když chcete porazit nepřítele, musíte být inteligentnější než on. Ale když jste blbý, nezbývá než umořit ho vaší blbostí. Je to nejrozšířenější způsob vedení války – a vždycky vyhrávají ti blbí nad ještě blbějšími, zatímco inteligent se jim zdálky směje.
58.
Komu není rady, tomu není ani pomoci;
ale komu nemůžeš pomoci, tomu tedy ani nedávej žádné rady.
59.
Největším protimluvem je zřejmě věta: „Všichni jsme výjimeční.“ Neboť jsou-li výjimeční všichni, není výjimečný vlastně nikdo. Ale zřejmé je z toho také to, že ten, kdo říká, že nikdo není výjimečný, sám je zřejmě výjimečný; kdežto ten, kdo tvrdí, že výjimeční jsou všichni, sám zřejmě výjimečný není vůbec v ničem.
60.
U člověka je inteligence přímo úměrná jeho slovní zásobě – a ta má své meze. Pozná se to podle toho, že jakmile se vyčerpá, a to velice brzy, začne již jen hloupě blábolit. Úměra nepřímá naopak panuje u hlupáka, jehož argumentace se sice brzy zastaví, nezastaví se však příval jeho slov. V tom je právě ten děsivý paradox: že člověku, jemuž docházejí argumenty, nedocházejí slova.
61.
Doba je natolik šílená, že ji musíš zažít, abys ji pochopil. Ale abys ji plně pochopil, musíš si ji podrobit; a chceš-li si ji podrobit, musíš ji zabít. „Ano, slavný soude, zabil jsem ji, ale v sebeobraně.“
62.
Kdo uteče, ten vyhraje;
a kdo vyhraje, ten už nikdy nemusí před nikým utíkat.
63.
Po sedmdesáti letech neustávající dennodenní nepřátelské propagandy, demagogie a vymývání mozků mohu nyní směle prohlásit, že záměr mých nepřátel se zdařil: konečně mě přesvědčili, že to všechno byly bezezbytku jen a jen lži.
64.
Tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou;
a tisíckrát opakovaná pravda se nakonec stává zase lží.
65.
K největším nedorozuměním docházívá při největších snahách o co největší dorozumění.
66.
Odděl od sebe duši a tělo, a tvé tělo i duše se proti tobě spojí, aby zahubily v tobě duši i tělo.
67.
Právě proto, že člověk patří k lidem,
nepatří člověk k člověku a lidé nepatří k lidem.
68.
Přicházelo k němu málo myšlenek, neboť kdykoli k němu už už přicházely nějaké myšlenky, přicházel k němu někdo, kdo měl málo myšlenek.
69.
Kdykoli odcházelo od něho mnoho myšlenek, bylo to tím, že od něho odcházel někdo z mnoha myšlenkami.
70.
Atheismus, antikoncepce a naturismus (ve smyslu přírodní vědy, nikoli jen ono „naháčství“, třebaže i nudismus k filosofii přírody nepochybně patří) jsou to nejlepší, čeho bylo v naší civilisaci dosaženo; každá civilisace je však založena právě na základech opačných, tedy na náboženství, na svém rozšiřování a na potlačování všeho přirozeného.
71.
Tak dlouho jsou věci zlepšovány,
až dojde k jejich zhoršení.
Tak dlouho jsou věci zhoršovány,
až dojde k jejich zlepšení.
72.
Prostředky, jimiž lze porazit nějakého nepřítele, jsou obvykle týmiž prostředky, jimiž chtěl on porazit tebe. A prostředky, jimiž lze porazit nějakého nepřítele, jsou také obvykle týmiž prostředky, jimiž, ač vítězný, budeš poražen nakonec i ty sám.
73.
Pravda je taková, že nic není pravda.
74.
Menšími zly vykupujeme zla větší, abychom mohli klidně žít;
a drobnými dobry vykupujeme zla největší, abychom mohli klidně snít.
75.
Hlupáky, blázny a vůbec všechny lidi kolem nás tolerujeme jenom proto, poněvadž i oni musejí tolerovat nás.
76.
Dědičný hřích člověka spočívá v tom, že zatímco zvířecí mláďata získávají po rodičích jejich nejlepší vlastnosti, genetickou výbavu lidských dětí tvoří jejich rodičů vlastnosti nejhorší.
77.
U lidí se i zábava zvrhává ve rvačku;
a rvačka zvrhává se u nich v zábavu.
78.
Liší se jeden člověk od druhého a od druhého zase jeden?
Anebo je tomu spíše tak, že jeden je druhým prostě zhnusen?
79.
Kamkoli lidé přicházejí, příroda odtud odchází a lidi bere s sebou.
80.
Za temných nocí zní vzdálené vytí vlkodlaků, houkání sýčků, sípot bledých přízraků a řvaní opilců strašidelně; přijdeme blíže a už se tolik nebojíme: jsme mezi svými.
81.
Tolik různých pojmenování pro stejnou věc máme proto, abychom nakonec zjistili, že každé vlastně vyjadřuje něco úplně jiného.
82.
Lidé jsou hloupí, protože nemají znalosti;
a nemají znalosti, protože jsou příliš hloupí, aby je získali.
83.
Nenávist vyplývá prý ze slabosti a strachu;
kdo však nenávidí, získává sílu a vzbuzuje strach.
84.
Ženy, které se osvobodily, aby se uchránily před nadvládou mužů,
nemají muže, kteří by je uchránili před nadvládou mužů.
85.
Krásné sny o dokonalé společnosti končívají krásnými sny o dokonalé společnosti.
86.
V temnotě za zavřenými víčky sníme své světlé sny o zářné budoucnosti; probouzeni však do jasných dnů, otvíráme oči a shledáváme se uprostřed tmářů, kteří nám chystají budoucnost v dobách temna.
87.
Nejvzácnější je to, co lidé vůbec ani nepovažují za vzácné.
Když ne hned, tedy potom.
88.
Nejméně vzácné je to, co lidé považují za nejvzácnější.
Když ne hned, tedy potom.
89.
Nejvzácnější je přemýšlení o tom, co je na světě nejvzácnější.
A znovu: Když ne hned, tedy potom.
90.
Ráj byl rájem, dokud v něm nebylo lidí;
neboť peklo jsou ti druzí, a nebe bohužel také.
91.
Válku si nejvíce zaslouží ti, kdož se o ni zasloužili nejvíce; a také ti, kdož jsou zkažení, změkčilí a zženštilí příliš dlouhým mírem. Často jsou to jedni a titíž lidé.
92.
Když nadobudou vrchu nejrůznější zvrácenosti,
nadobudou vrchu nejrůznější zvrácenosti.
93.
Lidé jsou dobří jen proto, aby se odlišili od všech ostatních lidí.
94.
Právě proto, že lidská inteligence bývá považována za vyšší než inteligence zvířat, lidská nás většinou nemile zklamává, kdežto zvířecí nás většinou rovněž nemile překvapuje.
95.
Lidé jsou špatní a doba je hrozná.
Bude-li tomu naopak, kdopak to pozná?
96.
Nikoli moje námitky proti vám, nýbrž vaše odpovědi na mé námitky tvoří moje námitky proti vám!
97.
Kdo si myslí, že lidé nemohou zastávat nejprotivnější z protiv, nechť myslí ještě jednou.
98.
Někdy bývá posel cennější než zpráva, kterou přináší;
například slina samotná je mnohem cennější než to, co přinese na jazyk.
99.
Dokud nepromluvil, domnívali se o něm, že je nerozumný.
Když pak ale jednou promluvil rozumně, byli ve své domněnce ještě více utvrzeni.
100.
Zatímco technika postupuje vpřed mílovými kroky,
lidský duch pajdá, jako kdyby ztratil botu.
101.
Na náměstích scházejí se obyčejní lidé, většinou starší, kteří už mají z lecčehos rozum, aby veřejně projevili svůj strach z cizozemských uprchlíků a obavy o budoucnost svých dětí, a za nimi postávají, odděleni kordónem policajtů, neobyčejní blbci, většinou mladí, kteří ještě nemají z lecčehos rozum, možná dokonce jejich vlastní děti, které na ně pokřikují: „Fašisti táhněte, uprchlíci vítejte!“
102.
Důkazem lidské nenormálnosti je jejich normálnost;
a pro jejich normálnost chybějí jakékoli důkazy i normy.
103.
Vše se motá v kruhu;
a uprostřed toho kruhu člověk motá se jak motovidlo ve všem a do všeho.
104.
Rozhovor budoucnosti
Sprostý dlaždič:
„Soráč, vole, že nadávám sprostě jak dlaždič, kurvafix!“
Přejemnělý intelektuál:
„Ne ne, to vy, prosím, promiňte, že se nevyjadřuji jako sprostý dlaždič.“
105.
Vzdělanec roky studuje, moří se, shromažďuje vědomosti, než si konečně dodá odvahy zformulovat výsledky svého bádání, ale uslyší ho nevzdělaný blbec, který v životě nepřečetl jedinou knihu, a řekne: „Co to tu plácáš?“
106.
Kdo jen kouká, co kde lítá,
ulítne mu myšlenka hbitá.
107.
Jdeš-li stále na západ, dojdeš nakonec na východ;
jdeš-li stále na východ, dojdeš nakonec na západ;
ale jenom ten, kdo chodí pořád na záchod, dojde vždycky do hajzlu.
108.
Zcela nesmyslně děkujeme vlastně jen za to, co buď už stejně máme, protože jsme to dostali, anebo co vůbec nemáme, protože jsme to nedostali. Kdybychom měli opravdu zač děkovat, neměli bychom vlastně zač děkovat. Děkovat? Zač? Děkuji ti jen za to, že ti nemám zač děkovat.
109.
Řeka času spěje bez odporu stále k moři, ale nikdy tam nedospěje; člověk po ní pluje proti proudu seč mu síly stačí a stejně nakonec skončí v bezbřehém oceánu nicoty.
110.
Člověk musí být velmi chytrý, aby si mohl hrát na velmi hloupého;
a musí být velmi hloupý, aby si mohl hrát na velmi chytrého.
111.
Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp;
a kdo se směje nejlíp, ten se, žel, směje také naposled.
112.
Statistika věda je,
má však lživé údaje.
113.
Kdyby nebyli lidé, nebylo by právo – ale ani bezpráví.
114.
Příliš jednostranně vzdělaní lidé bývají zároveň příliš všestranně nevědomí.
115.
Řád – pořád – zavádějí řády ověšení – leč neoběšení – neřádi.
116.
Největším paradoxem naší doby je to, že čeští vlastizrádci umějí česky lépe než čeští vlastenci.
