Jdi na obsah Jdi na menu
 


Básně a písně - 3.

19. 2. 2010

misantrop--basne-a-pisne.jpg

 

POSLEDNÍ REVOLUCE

Perou se o moc, ničí životy

Vidím, jak kolem mě přešlapují

Čekají na moji chybu

Pomoz mi vydržet, musíme ty šílence zastavit

Sračky zkorumpovaných lhářů

Neukazuj city, měli by tě za uplakánka

Nedávej najevo dobrou vůli, ta se považuje za slabost

Nikdy nehlaď cizího psa

Nebo ho jeho pán nechá utratit, že špatně hlídá

Moje pero se stalo zbraní, ale to nestačí

Daleko za mnou zůstává všechna ta malichernost lůzy

Nářky statistů v tragikomedii zvané "Život"

Vůdci lidu vždycky vědí, koho označit za nepřátele

Inkvizice, Gestapo, StB, všeho se dá zneužít

Absolutní kontrola, neustálé pokusy uzákonit morálku

Každá krvelačná bestie si hraje na lidumila

Nosím v sobě zárodek poslední revoluce.

 

 

STRACH ZE SAMOTY

Očkují kolektivismus, ale já jsem originál

Jsou tak blbí, nebo tak zlomyslní?

Dobrovolně obětovat moje sobectví jejich bezohlednosti?

Ze strachu před samotou

Obojek pro psa

Klec pro kanárka

Manželství pro zamilované

Dusící láskyplné objetí.

 

 

 JEMNÝ ČICH

Čichám, čichám člověčinu

Všechny ty chytráky

Co necítí žádnou vinu

Čichám, čichám člověčinu

Všechny ty feťáky

Co mě budí z klidu

Protože dokud nenávidím, jsem ještě schopný milovat.

 

Čichám, čichám člověčinu

Všechny ty zoufalce

Co se nemaj k činu

Čichám, čichám člověčinu

Všechny ty věřící

Mění víra v špínu

Protože dokud jsem schopný milovat, budu tuhle chamraď nenávidět!
 

 

VOLBY

Dnes je ten den

Kdy se vyfiknem

Dáme své hlasy

Pro lepší časy

Ustavíme pány

Nad sebou i vámi

Volební urny

Pohřební urny

Tak či naopak

Z deště pod okap.

 

 

EUTHANASIE

Nesnáším obyčejné lidské skřeky

Litanie svíčkových bab

Samozřejmé zneužívání dobroty

Vnikání do mé samoty

Porušuje azyl uvnitř mé hlavy

Můj život patří jenom mně

A mé touze po dokonalosti

Být sám sebou je síla

Mění řád světa

Dává energii, napíná svaly

Mate střelku kompasu

Všechny hodiny se v jejím dosahu zrychlují

Je to vnitřní exploze

Víření bubnů naplňuje vzduch

Byla vyhlášena válka

Víra je mrtvá, mizí se slovníku

Začíná boj proti věčnému obtěžování

Poloslepých, plešatých a bezzubých zrůd

Už víc nečekej!

Zakruť krkem stádní ovci

Nikdy nepros, nýbrž žádej

Rychlou euthanasii

Pupkatého a na prášcích závislého chcípáka.

 

 

 KOMPLEXY

Nebudu řešit tvé komplexy

Já zatínám ruce v pěst

Jedině změní se na věci

Když se ty sám budeš vést.

 

 

PODHOUBÍ NESPRAVEDLNOSTI

Jsme plísně vyrostlé na pohádce

Výjimečné lidi zavírají do blázince

Pravdě je spíláno do pornografie

Nepořádek pojí se se slovem "anarchie"

No jo, svět vůbec není horskou bystřinou

Ani úsměvem, jenž se mihne na tváři ženy

Žádná báseň básníků oslepených

Je to věčná válka, jako výsledek lidských povah

Kde prostí lidé, obelhaní a svedení

Neprohlédli podvod lstivějších mozků

A umírají s falešným vědomím statečnosti

Pro jakýsi "Zákon", "Pořádek", "Vlast" a "Čest"

Ale jsou to zájmy a zábava těch, co sedí u monitorů

Mačkajíce knoflíky, jako kdyby přihlíželi fotbalovému zápasu

A tak můžete vidět hordy kněžourů

Jak kážou pokoru a bázeň

Aby nás zeslabili a učinili závislými

Místo boje a činů ve prospěch konečné revoluce myslí

Radí víru a modlitbu

Na jejich cestě ke korytu

Tvrdí, že absolutní svoboda neexistuje

Zkurvený lháři! Svoboda je buď úplná nebo žádná!

Za jejich svatouškovskou maskou s úsměvem buzeranta

Poznávám fašistickou zrůdu

Chtějí obnovit cenzuru

Myslejí, že hrůzy středověké inkvizice jsou zapomenuty

A na ochranu zločinců větší pravomoce fízlům

Stavy nadřazenosti a podřízenosti, mazácké manýry

Každý odstup od práva ubližuje

Tak proč žijete, vy despotický zmetci!

Proč už nepochcípáte, vy nesnášenliví parchanti?

Šíříte jenom bolest a neštěstí

Proč každý pokrok musí být vykoupen oběťmi nejlepších z nás?

Živit spravedlnost vyžaduje živit anarchii

Sílu vůle - nepřetržitou důslednost, hledající záchytné body

Žádnou pubertální recesi

Potřebu ctnosti, kterou mají pokrytečci, ale i pionýři

Tak smazejte to chladné vykání!

Hned, jak tohle dočteš -

Hrr na ně!

(ale nevím, jestli dovedu fackovat)

 


VIZE PRAVDY

Stojím v údivu a celý jsem zkoprněl

Až potud jsem tedy sám nakonec došel

Při hledání nahaté pravdy bez šatů

Není žádných úkroků ani návratů

Jestli se ohlédnu nazpět se zadívat

Bude to úplně jako smrt zaživa

Chci-li neoslepený dál naplno žít

Touhle cestou vpřed já musím jít

Do prostoru, jenž je zahalený mlhou

Dávno už shořely všechny mosty za mnou

Na mé volání se vrací echa dutá

Nedáš - dostaneš, ta pravda je dost krutá

Že neštěstí přichází z lidí, a ne z hor

Že planetu ovládá nejkrutější tvor

To se nám jistě příčí, ale je to tak

Nezbývá než proti tomu vše udělat.

 

 

ŠACHY

Někdo je pěšák, jiný je král

Ale všichni jsme figurky na šachovnici hry mocných

Ne, nejsme kusy dřeva

Nejsme mrtvé špalky ke hraní

Když obnovíme sílu vůle, můžeme pak táhnout na i9.

 

 

VRAŽDA!

V kuchyni to smrdí jako v krematoriu - vražda!

Řekni mi co jíš, a já ti řeknu, jaký jsi

Je ti špatně na infarkt?

Kolik radosti pro mě, dobře ti tak!

Zakousni se do kýty, až se krev rozstříkne

Marně si drhneš potřísněné ruce

Tu vinu stejně nesmyješ - vražda!

Je libo šunku nebo bůček?

Kolik se platí za smrt?

Kolik stojí zmařený život?

Zaplatíš vysokou cenu, ty upíre!

Nemáš právo si brát, co ti nepatří, ty kanibale!

Obludný pohled do ledničky

Jako bych se díval do márnice

Mrtvá těla na důkaz tvé zvrhlosti

Pohled hodný Domu hrůzy - vražda!

Když máš chuť na kotletu, tak si uřízni svoji, ty sobče!

S každým karbanátkem umírá další můj přítel

A moji nepřátelé spokojeně tloustnou

Hladíce si zálibně svůj pivní břich

Nabídka uspokojuje poptávku

Každá koruna vydaná na maso zvedá řezníkovu sekeru - vražda!

Vezmi si kousek krkovičky, víc!

Čím víc, tím dřív chcípneš!

Zvířata jsou "němá", tak ti to povím já

Kéž by ses s tím pleckem zadávil!

Ať ti ta roštěnka leží hodně dlouho v žaludku!

Ať ti ta svíčková ucpe střeva ještě mimo mozek!

Kdo se podílí na vraždě, je sám vrahem!

 

 

HARD CORE

Zapínám rádio

Vysoký hlásek a něžná melodie se ospale linou z reproduktorů

Píseň, jejíž růžový obsah už dopředu znám, by dokázala jednoho umrtvit

Hudba jako umíráček je cítit hnilobou

Po minutě už toho mám dost

Cítím, jak mi hnije mozek

Nebudu už dál poslouchat to hovno!

Jsem plný energie, a tak mě nemůžou zmagořit

 

Zapínám magneťák

Tvrdý hlas a břitký rachot vrážejí zběsile do místnosti

Aby obvinily tenhle zkurvenej svět

To je něco, co mi dává sílu!

Vyskakuju do výšky, ani nevím, jak

Tluču pěstí do stěny, až opadává omítka

Dívejte se dobře, kazisvěti!

Zalezte někam do kouta, parchanti!

Je nás hodně takových

A tak až přijde náš čas, bude to váš konec!

 

 

ŽIJ NAPLNO!

Vidím tě ušlápnutého stranou

Proč nežiješ tak, jak bys chtěl?

Proč nežiješ naplno?

Tak se zvedni, dělej!

Neměj strach!

Nejhorší smrt je z vyděšení

Dělej, co chceš, žij naplno!

Smrt může kdykoliv přijít

Hodně pracuj, hodně odpočívej!

Hodně čti, hodně přemýšlej!

Hodně poslouchej, hodně mluv!

Hodně se dívej, hodně ukazuj!

Hodně se uč, hodně poučuj!

Hodně spi, hodně bdi!

Žij naplno!

 

 

CO MI VADÍ

Kam jiní píšou otazník, tam já vrývám velký vykřičník

Všechno je jasné jako facka

Tady jsem já a tohle mi vadí

Nač trpět rány osudu?

Nehodlám se na nic ohlížet, kdo má odvahu, ten vyhrává

Je čas vyřešit své problémy

Není kam utíkat, sny končí, realita se nedá zahnat

 

Společnost je taková, jaký je člověk

A slova, zdá se, jsou nic neříkající zvuky

Ale tady je vláda - prohnaná banda ksindlů zvolená davem hlupáků

Můžou prodloužit řetěz, ale obojek zůstává

Jdou si na ruku s náboženstvím, chtějí nás udržet na kolenou

"Nedokážeš neexistenci Boha - je tedy Bůh"

Jaký zločinný příklad sofismu!

Vyližte mi prdel s vašimi strašidly!

To bych mohl stejně dobře věřit třeba na Hejkala

Takže hezky zapomeňte na to, že jsem váš majetek

Vaše pravá přirozenost je fašismus, pokrytci!

Kurvy!

Kurvy!!

KURVY!!!

 

 

RODINNÝ CIRKUS

Jedno malé město právě řinčí plným proudem

Každý zde zastává svoje místo

Syn se vrací ze školy, další den pod psa, chtěl by být dospělý

Rodiče jdou z práce, matka-nosič je ověšená taškami jako vánoční stromeček

Její romantické sny pominuly stejně jako její mládí

Otec-hlava rodiny, hlava něčeho, co je základ státu

Pod nosem autoritativní knír umaštěný od polévky

Jako pravý despota hrozí násilím

Vždy si vynutí povinnou úctu, stejně jako jeho táta

 

To je rodinný cirkus - domácí násilí

 

Jeho hysterická družka má víkendovou uklízecí mánii

Jejich dítě je středem pozornosti

Je závislé, slabé, nezkušené a nesvobodné

Je to jejich chovanec, živá hračka, domácí zvířátko

Ona mu říká: "Nemám tě ráda, když neposloucháš"

On zvyšuje hlas: "Ukaž, jak umíš zdravit!"

 

To je rodinný cirkus - domácí drezúra

 

Je po večerníčku, vyčurat a spát

Uléhá s myšlenkou na zítřejší školu, chtěl by být dospělý

Být zase on hlavou rodiny, stejně jako jeho táta

Zatím se učí, skládá zkušenosti jako cihlu k cihle

Až bude dospělý, povede si jako oni

 

Bude rodinný cirkus - domácí násilí.

 

 

MOJE KRYSA EULÁLIE

Moje krysa Eulálie

to je milý tvor:

sedává mi na rameně

a roznáší mor.

 

Eulálie, Eulálie, Eulálie má,

ona lidi nemá ráda, stejně jako Já.

 

Nakazila mnoho lidí,

divím se, až jak,

protože je nenávidí,

je to její znak.

 

Eulálie, Eulálie, Eulálie má,

ona lidi nenávidí, stejně jako Já.

 

Když mi sedí na rameni,

svými fousky lechtá,

a jakoby na znamení,

pisklavě se chechtá.

 

Eulálie, Eulálie, Eulálie má,

i ona lidi v zášti má, stejně jako Já.

 

Piští si teď vesele,

jak lidé kolem mřou,

nijak ji to nesere,

neb prosadila svou.

 

Eulálie, Eulálie, Eulálie má,

ona umí nenávidět, stejně jako Já.

 

Zpívá si a píská,

když se šíří mor,

ocáskem se lísá,

tenhle milý tvor.

 

To je

Eulálie, Eulálie, Eulálie má,

ó jak se mi podobá, je stejná jako Já.

 

 

PRVOSENKA JARNÍ

Prvosenka jarní -

první jarní sen;

to je ten petrklíč,

jímž odmyká se zem.

 

Prvosenka jarní -

první jarní sen;

já půjdu někam za ní

z města, kde lidi život marní,

já půjdu podívat se na ni,

podívat se na ni ven.

 

Půjdu, z města vykročím,

prvosenku jarní

pohledem pohladím,

tam v lese pod jehličím

prvosenku jarní návidím.

 

Přivoním k ní dlouze,

pobudu s ní tam,

přeji si jedno pouze:

být s ní chvilku sám.

 

Přivoňuji, leč netrhám!

květ její rozmilý,

ježto ona pak umírá,

protože ji to bolí.

 

A vy také, lidé,

netrhejte, prosím vás!

jeť stvoření to živé

a zázrak světa krás.

 

Prvosenka jarní -

první jarní sen;

ten divotvorný petrklíč,

jímž se země odmyká;

posedím tam u ní

pěkně v trávě blíž,

až srdéčko zavzdychá,

šťasten, blažen jen,

vždyť prvosenka jarní

je můj první jarní sen.

 

 

KOS SE BOUŘKY NEBOJÍ

Kos se bouřky nebojí,

vyzývá ji neb má rád;

možné je však obojí -

zpívá při ní častokrát.

 

Kos se bouřce vysmívá,

počíná si bujaře;

mračno nebe zatmívá -

kos zpívá jak na jaře.

 

Kos se bouřky neděsí,

když hrom a blesk burácí;

na vrch stromu sedne si -

a má z toho legraci.

 

 

TO HOVNO, JEŽ JSI VYSRAL

To hovno, jež jsi teď vysral,

snad abys příbuzným poslal,

chlubě se jím, by viděli,

že činíš se i v neděli

při výrobě všedních sraček.

Má to ale jeden háček:

ten výrobek tak snadno tlí.

Nuž, Já ti něco poradím:

k uchování toho hovna,

jež tak chlapsky jsi tu srovnal,

pořiď sádrový odlitek,

ať poznají, žes – dobytek!

 

ZÁCHOD

(epigram v secesním slohu)

Potřebu svou vykonav,

čiň, co káže dobrý mrav:

spláchni mísu proudem vod,

čistým ať jest zas záchod!

 

 

TĚHULI KOPNU DO BŘICHA

Těhuli kopnu do břicha,

ať nedonosí haranta;

a nakopnu ji tam řádně,

ať už děcko nemá žádné.

 

Těhuli kopnu do břicha,

kam dřív ji někdo napíchal,

aby potratila, mrcha,

když si kdosi nedal bacha.

 

Těhuli kopnu do břicha,

tam, kde nadýmá ji pýcha,

neboť žádnou není chloubou

vodit na svět verbež zhoubnou.

 

Těhuli kopnu do břicha,

protože má se ostýchat,

vědouc, že z ní špatně je mi,

když tak zamořuje zemi.

 

Těhuli kopnu do břicha

a strašlivě se zachechtám;

by plod ten hnusný vyšel ven,

Já nakopnu ho s úsměvem.

 

Těhuli kopnu do břicha,

a pak ať je radši zticha

a odpustí si hlaholy –

pryč, těhulek vy mozoly!

 

 

SOKOL A HOLUB

(Ohlas písní staroslovanských)

Na počátku vesny

letí sokol jasný;

vstříc mu holub spěchá,

bydlem je jim střecha.

 

Na počátku léta

pták se k ptáku slétá;

koukej, jak se slítli,

objali se křídly.

 

Když začala jeseň,

utichla jich pieseň;

sokol, holub spolu,

slítli zase dolů.

 

Krutá paní Zima

vyhnala je jinam;

ach, smutný bude čas,

než přiletí k nám zas.

 

MÉ BÁSNĚ
 

Svrzte ho do jámy,

toho psavce plků,

ať je to za námi,

a nechte ho vlkům!“
 

Hoďte ji do díry,

tuhle ženu z lidu,

pro její manýry

a pro jedu slinu!
 

Srazte ji v hloub,

tuhle zlou bábu,

abych si stoup

na její hlavu!
 

Zahrabte ji pod zem,

nesčetlou tu mrchu!

Blbko blbá, pojď sem,

pomočím tě svrchu!
 

Svalte ji na záda,

ať padne krásně!

Ta „plků“ armáda –

byly mé básně!

 

misantrop-co-nactilety-panic-na-cloveka-nesah-ani-za-nic..jpg

<<< zpět na 2. část

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA