Jdi na obsah Jdi na menu
 


Plivanec na rozloučenou - 4.

misantrop--plivanec-na-rozloucenou--titul-.jpg

Klidně si vystačím s jediným slovem: ne!

 

Tak v Jugoslávii prý někoho zaživa rozřezali motorovou pilou.

"To je hrůza!", volají pobouření občané nezúčastněných stran.

Já se k nim přidávám:

"Jak je to možné? Jak se tohle mohlo stát?!", a v mém hlase lehko poznáte ironický podtón.

To je přesná ukázka vivisekce, praktiky běžně prováděné ve školních laboratořích. Jenom ne na lidech, ale na zvířatech, tudíž to nikoho nepobuřuje. Ale proč ne? Copak zvířata necítí bolest stejně jako lidi? Doufám, že ta oběť jugoslávské vivisekce byl nějaký vivisektor. To bych pak řekl jenom:

"Dobře ti tak! To je pro tebe ještě dost dobré!"

 

Dovoluji si pochybovat o hodnotě lidí, jimž byla kdy udělena. Protože co je to hodnota lidí? Je to jen nálepka od velkého množství lidí, od davu, od lůzy. Co označuje lůza za hodnotu, toho se Já štítím. Vždy nejlepší knihy byly zakazovány, na ty nejlepší filmy se sejde sotva hrstka zainteresovaných nadšenců, nejlepší hudební žánry doslova živoří po okrajích hlavních proudů, a tak je to i s nejlepšími lidmi. To byli vždycky misantropové, nikým neznáni a přehlíženi, chodili světem, plivajíce po lůze, neboť věděli, že hodnota, cena a popularita je výtvor pitomého davu; oni nečekali na projevy úcty od těch, jež nenáviděli, oni věděli sami, jakou mají hodnotu. Jen lůza se nevyvyšuje nad nikoho. Pravá hodnota každého tvora spočívá v tom, že vyvyšuje sebe nad ostatní. Pouze poskoci a otrocká masa se dovede snižovat. Každý má takovou hodnotu, jakou si sám přiznává. Jestliže se někdo hrbí samým sebesnižováním, má být snižován, ale kdo se vyvyšuje, má být vyvyšován. Zatím jsou však vysoko hodnoceni jen ti, kdož se snižují k lůze, aby jí byli vyvýšeni. Nikdy bych se nesnížil k tomu, abych hrál nevděčnou roli spasitele, nikdy nemluvím jménem lidu, mluvím vždy jen za sebe. Nejsem dost krátkozraký a málo altruistický na to, abych mrhal svým životem pro pasivitu davu.

 

20. prosinec - Lidské spory budou snad vždycky. Muselo by se stát nemožné: aby všichni lidi byli stejní. Možná, že se lidi tak rozrůznili vinou (nebo díky) dělby práce; možná, že dělba práce s tím nemá co dělat, ale faktem zůstává jedno: odstraňme dělbu práce, a máme - anarchii. Není to ani tolik násilí, co hraje rozhodující roli při tvorbě státu. Je to hlavně otázka existenční a hospodářská. Dělba práce znamená pohodlí pro mnoho členů společnosti, jenže dělá z lidí otroky. Teoretikové anarchie dosud byli jen pouhými reformátory státu. Odstranění státu je totiž přímo závislé na tom, co se dosud opomíjelo: na odstranění dělby práce. Určitě budou ti slabí a bojácní a otročtí hledat útočiště pod ochranou silných a chrabrých a panovačných (těch, kterým se líbí práce s lidmi) - těžko si lze představit, že by u lidí došlo k velkému Uvědomění a že by byli natolik zušlechtění, že by se nemuseli jeden druhého bát - zločinci se budou asi pořád vyskytovat. Ostatně, uvnitř státního zřízení občánci stejně násilí (nezákonného) nejsou ušetřeni. A tak anarchie se nezdá být utopií. Má překážky čistě psychologického rázu. Je to otázka balancování mezi pohodlnou dělbou práce otroků a náročnou soběstačností svobodných. A přitom mezi jednou a druhou naprosto není rovnítko! Vždyť existuje jasně část společnosti, která vyrábí hodnoty, doslova živí svou prací větší část společnosti! Tahle část je očividně v nevýhodě. Běžná terminologie hovoří o "vykořisťování dělnické třídy", ale to bude stále, dokud bude dělba práce a dokud budou třídy. Komunisti si mysleli, že odstranili třídy, když zařadili byrokraty mezi "pracující inteligenci". Prosím vás, taková blbost! Odstranění dělby práce se zdá být neuskutečnitelné pro dvě příčiny:

1) Vyhovuje příživnické nevýrobní části společnosti, která je v početní převaze a

2) Psychologické zábrany té druhé, vykořisťované části, které jí brání požadovat odstranění dělby práce.

Ve skutečnosti to vypadá tak, že znevýhodněná část se snaží spíš dostat se do části zvýhodněné, než aby se snažila o odstranění té nespravedlnosti a nerovnosti: dělby práce, jež je vždycky nespravedlivá a vždycky zvýhodňuje jednu stranu na úkor té druhé strany. Jenže dělba práce umožňuje rychlou a hromadnou výrobu komfortních věcí, které usnadňují život, a tak vykořisťovaný dělník touží spíš po nové značce auta než po opravdové svobodě. Samozřejmě to je jeho věc, jestliže se rozhodne být otrokem dělby práce, jenže kdo se rozhodne nebýt jím, ten ztrácí legální prostředky k živobytí a stává se z něho psanec. Co tu chybí je alternativa. A kde chybí alternativa, tam je totalita.

 

21. prosinec - Moje přání k vánocům a k Novému roku: vše nejhorší všem lidem dobré vůle!

 

Nejvíc se mi líbí zpěv v deathmetalu. Ty hrdelní zvuky se totiž nejmíň podobají lidským.

 

Lidi jsou verbež, a všechno, co všeobecně uznávají a ctí, má stejnou hodnotu jako oni.

 

Nevím, proč malé národy lpí na zachování svých jazyků. Vždyť taková roztříštěnost, mnohost a nejednotnost světových jazyků jen brání, aby se lidi mezi sebou líp dorozuměli na celém světě! Je sice esperanto, ale to je mrtvý jazyk, jímž se dorozumí málokdo. Teď je třeba nejrozšířenější angličtina. Jak by to bylo všechno snazší, kdyby všichni mluvili stejnou řečí!

Na druhou stranu bychom tak přišli o mnohostrannost různých úhlů pohledu na svět. "Kolik znáš jazyků, tolikrát jsi člověkem," praví přísloví. Při znalosti několika jazyků sice pořád budu jenom jeden, nebude mě víc, podle toho, zda ovládám dva či tři další jazyky, ale zato bude můj obzor tolikrát rozšířen. Poznám z různých jazykových podob nějaké věci, jaká která ta věc je, viděna z vícero úhlů, neboť v každé jiné řeči může mít jiný kmen a vyjadřovat něco jiného. Poznám například, že strom v češtině strmí, v němčině že je postaven a v dalších jazycích že je ze dřeva. Různé jazyky mi poví o stromu něco jiného, a Já tak budu sice stále jenom jedním člověkem, ale zato člověkem s mnoha úhly pohledu; budu díky tomu člověk s mnoha očima a s mnohým rozumem. S existencí mnoha různých jazyků mám možnost být opravdu mnohým člověkem. S pouhým jedním světovým jazykem bych však byl takovým chudákem, který má jenom jedny oči a jenom jeden rozum. Mnoho různých jazyků podává mi mnoho různých poznatků o světě. Chvála tomu babylónu!

 

Nevím, proč se zachovávají staré tradice, folklórní zvyky atd. Nemám rád všechno staré a přežilé, co patří do hrobu, a ne, aby to svým mrtvolným zápachem otravovalo vzduch a kazilo tak hnilobou všechno nové a mladé v rozpuku. Příroda má ráda věčnou mladost. Proto naříkají starci, že už není nic tak jako dřív.

Na druhou stranu veškery vymyšlenosti a společenské pokusy zlepšovací mají za následek vždy pouze zhoršení věcí lidských, neboť je tu činitelem chabý rozum člověka, jenž nemůže se rovnat staletími urovnaným pořádkům, zvykům a obyčejům, jež utvářela sama příroda. Nikdy natrvalo nemůže vydržet z rovnováhy vychýlený střed a dříve či později se zase vrací ke své původní přirozenosti.

 

Mezi lidmi jsem vždycky ve špatné společnosti, ale když jsem sám, jsem naopak v té nejlepší. Družit se s lidmi znamená klesnout s nimi, ale kamarádit se sám se sebou znamená pozvednout se.

 

Říkám, že by lidi měli dělat tohle a tamto zas ne? Každý, kdo říká, že by lidi měli něco dělat tak a tak, myslí tím podvědomě, že by to tak měl dělat on sám. Lidi by měli žít samotářsky. Ale nejen tak. Taky žijí příliš severně a jižně od rovníku, než by měli.

 

22. prosinec - Televize vysílala americký film Superman. Nietzsche se asi musel obracet v hrobě. Byla nám představena vyšší moralistická bytost, jakýsi kosmický Kristus, který přišel na Zem, aby hájil pravdu a spravedlnost.

 

24. prosinec - Misantropie už ne jako choroba, ale jako cesta ke svobodě.

 

Kristus - nepodařený spasitel, který nespasil ani lidstvo, ani sebe.

 

25. prosinec - "Ani o těch svátcích nemůžeš mezi nás přijít?"

                     "A jaký bych z toho měl prospěch, mezi takovou verbeží?"

 

Kdo říká "Přemýšlej trochu", myslí tím: "Mysli jako já!"

 

26. prosinec - Mezi lidmi je to hrozné. Neustále jste vystaveni jejich snaze podrobit vás jejich vůli, a to buď silou, nebo citovým vydíráním. Od křesťanských dob se těmhle hrůzám říká obracení na pravou víru a jsou pokládány za ctnost, za nejvyšší dobro, prokazované z lásky k bližnímu, která se projevuje mentorováním a jinou péčí.

 

Příbuzný: "Tak co - jak žiješ?"

                "Ale neotravuj a hleď si sám sebe!"

 

29. prosinec - Psaní beru ne jako způsob, jak vydělat peníze, ale jako koníčka. Jsem první spisovatel, který se neprostituuje, první skutečně svobodný umělec, jehož dílo není pošpiněno žádným přízemním čachrem! Lichotí to mé dlouhotrvající ambici.

 

1. leden 1992 - Flanďáci by měli být vlastně vděčni vykrádačům kostelů. Vždyť je psáno:

"Spíš projde velbloud uchem jehly než bohatý do království nebeského."

 

Na Silvestra je povinností být veselý, chlastat, střílet rachejtle; o vánocích je povinností být unylý, laskavý, rozdávat dárky; o velikonocích je zase povinnost chodit po koledě a mrskat ženské - už jen samotný výčet těch různých masových šílenství, jež pravidelně zachvacují lidstvo, se mi protiví, natož abych se jich účastnil, a abych si nechával vnucovat z nich vyplývající, již uvedené povinnosti! Ne, mezi lidmi nejsem nikdy svobodný! Copak by se našla společnost, kde by mě nikdo neomezoval, kde by po mně nikdo nic nevyžadoval, nementoroval mě, zkrátka, kde by se ctila moje osobnost? To těžko. Protože na omezování, na altruismu, na mentorování, zkrátka na potlačování osobnosti stojí společnost. A civilizace je synonymum otroctví. I Cikáni, nejsvobodymilovnější národ, je pouhé společenství otroků! A tak už si jenom přeji, aby mi narostla srst, a abych se ocitl někde uprostřed míst, dosud ještě nedotčených lidmi. Je to tak silná vůle, že moje děti, kdybych měl nějaké, by byly určitě o poznání chlupatější. Považuji ztrátu ochlupení za degeneraci, zrovna tak, jako blonďáky.

 

Není tak těžké pochopit vesmír. V člověku dřímou síly, jež mohou každému jednotlivci zajistit jeho rozvoj a prospěch. Porozuměl jsem tomu poprvé od té doby, kdy jsem si začal sám sebe vážit, tj. když jsem se stal uvědomělým sobcem. Od té doby, kdy už mě netížilo ostatní lidstvo, na něž jsem plýtval zbytečně jak fyzickými, tak hlavně mentálními silami, od té doby cítím, jak rostu. Lidstvo je dosud vedeno a vzájemně se mezi sebou hecuje, aby u sebe podporovalo negativní síly altruismu a pasivity, místo aby rozvíjelo pozitivní síly egoismu a aktivity, jež jsou základními podmínkami přežití. Takoví lidoví léčitelé tu sílu mají, jenže jí plýtvají na bližních a tím je nenapravitelně kazí, protože z nich dělají pouhé pasivní objekty. Je to od nich krátkozraké a víc tím škodí než skutečně pomáhají. Nemocný si zvyká, že někdo jiný ho za něho vyléčí a docílí toho, že se z něho stane slaboch, neschopný stát na vlastních nohách. V altruistické společnosti to znamená, že líní slaboši tyranizují okolí. Padají do propasti, chytají se všeho, na co dosáhnou a to pak strhávají s sebou! Zbožnění tohohle principu nazývá se křesťanství. Princip, jenž je základem státu. Princip, nepřátelský samé podstatě života: svobodě! Proto taky pasivní diváci, statisti, pánbíčkáři a jiná otrocká verbež tolik nenávidí život, protože každý sebeotročtější život obsahuje vždy i jen nepatrnou částečku svobody. Není divu, že se tak rozmohl kult smrti: na stěnách bytů krucifixy, paroží, předložky k postelím ze stažených zvířat s celými umrlčími hlavami, výraz mužství ve válečnictví, v honech a dříve v soubojích, nemluvě o pojídání mrtvol. Není divu, že se tak rozmohl kult otroctví: zbožnění kolektivismu, vynášení lásky mezi lidmi a budování států. A jako výsledek i příčina zároveň, je naprosté pohrdání člověkem, jeho kreativními silami a jeho vůlí a pudem sobeckosti. Kdo nahlédl do základu civilizace - do špíny partnerských vztahů - tak, jako Já, ten uzná, jak je tam těsno pro orla s mohutným rozpětím křídel. Je to i moje asexualita, která mě zvýhodňuje před ostatním lidstvem, že mám sílu odvrhnout společnost a obrátit se k sobě, abych si vydobyl a užíval svobodu; že mám sílu praštit pěstí do stolu a vykřiknout:

"Neotravuj, nebo se ti zle povede!"

 

2. leden - Vůbec se nedivím politikům, kněžím a jiným iluzionistům, že tak rádi oblbují lidi. To musí být opravdu velké pokušení, aby nevyužili jejich důvěřivosti.

 

Existuje jedna věc, která mě trápí, ač se snažím zahnat ji, seč se dá, cynickým "co je mi po nich!" Je to lítost. Vím, že lítost škodí, misantropy, jako jsem Já, dokonce uráží, ale když jde o zvířata nebo o děti (hlavně ty v pasťáku), tak se lítosti prostě neubráním a snad ani nechci. Zvířata a děti totiž nemají tolik síly, aby dokázaly čelit těm nelítostným. Proto se netajím, jindy cynický, s tím, že mi je jich upřímně líto. Ubohé děti jsou týrány zákonem o povinné školní docházce a nemohou se nijak bránit! Na co je škola? Až na to, že je důležitým článkem v řetězu budoucí kariéry a že velice brzo odtrhne dítě od hraní k povinnostem a úkolům, není na nic dobrá. Aspoň tak soudím podle sebe. Číst jsem uměl dávno před vstupem do první třídy; vědomosti, které mám, jsem nenabyl ve škole, ale až samostatným studiem dlouho po ukončení veškeré školní docházky, kdy nechuť ke vzdělání, vyvolaná donucováním, odezněla a Já pocítil potřebu zaplnit prázdný mozek vědomostmi podle vlastního výběru a zaměření. Zatím chudáci děti, jež škola nebaví a chodí proto "za školu", jsou kvůli tomu týrány a zavírány za trest do pasťáků na tzv. "výchovný dohled", kde jsou drženy jako nějací zločinci za mřížemi! Jen nelítostná verbež může necítit tu podlost! - Ve volné přírodě se zvířata mezi sebou zabíjejí, ovšem: dravci a šelmy by jinak zahynuly, ale člověk nemusí zabíjet, aby přežil. A když je navíc známo, že živočišná potrava lidem škodí, jak bych mohl necítit lítost se zvířaty? Ubohá zvířata nemají sílu, nemají představivost a tolik výkonné mozky jako lidi. Proto trpí pod nadvládou nelítostných lidí, kteří si z nich udělali bezduché stroje na maso, otroky na práci, prostředky k zabití nudy a pokusné zkumavky na jedno použití. To mě naplňuje nevýslovným hnusem; nestydím se za své city, protože vím, že jsou správné a ušlechtilé.

 

Nic si nechci namlouvat ani podceňovat tohle dílko, ale je to to nejlepší, co kdy v literatuře vzniklo. Ve srovnání s Plivancem na rozloučenou se mi ostatní knihy jeví jako pouhá žurnalistika, jen slohové cvičení, jako Bible a jako nějaký ubohoučký bestseller.

 

3. leden - Třicet osob včetně více než deseti dětí se udusilo během nedělní bohoslužby v evangelickém kostele v San Luis Potosí, hlavním městě stejnojmenného středomexického státu, když z třicetikilogramové láhve určené ke svícení začal unikat plyn. Tragédii objevil až v pondělí náhodný kolemjdoucí, protože z osob v kostele se podařilo přežít jen dvěma nebo třem šťastlivcům, kteří odešli při prvních příznacích dýchacích potíží. - Podle slov jednoho z nich většina věřících v kostele zůstala na výzvu duchovní, která prý prohlásila:

"Vstupuje do nás Duch svatý, cítím jeho přítomnost, nebraňme se mu a odložme strach."

 - Stendhal to vyjádřil za mne, když napsal:

"To je vítězství jezuitské výchovy: naučit se zvyku nevšímat si ani věcí jasnějších než den."

A Já k tomu dodávám: Každý živý tvor cítí blízkost smrti a v hrůze před ní prchá a brání se jí, ale člověk smrt - či Ducha svatého, jak jí říkají věřící - vyhledává. Člověk se náboženstvím vylhal z plnosti života natolik, že už ani nepozná, co mu škodí a nakonec se naučil mít ze smrti rozkoš; falešnou ideologií se mu podařilo úplně zlikvidovat pud sebezáchovy, ze smrti udělal pouhý přechod do nicoty, neboli jak tomu říkají věřící - do království nebeského.

 

Moje matka je kurva! Ne, to není výčitka. To je pouhý fakt. Vždyť ona si jen vybrala hanebný, leč pohodlnější způsob života! A opravdu, jen z vlastního platu by si mnoho neužila. Ona je obětí státní diskriminace žen, svého strachu ze samoty a své neovladatelné touhy po dětech. To všechno dohání ženy do manželství. To všechno dělá z manželek kurvy!

 

4. leden - Lidstvo se sebou smýká od extrému do extrému, ode zdi ke zdi, tam, kde by bylo užitečné jít střední cestou; a zase, když je třeba být nekompromisní, tak si volí cestu váhavosti, nerozhodnosti, opatrnictví a opilého potácení. Taky přílišné filozofování vede k tomu, že se člověk zaplete do slov tak, až úplně pozbude schopnosti jednat. Proto se tolik filozofujících typů, omráčených lavinou slov, obrací od reality k bohu.

 

Salomé říká, že když jsem byl malý, byl jsem hodný a rozumný po ní a teď prý jsem zlý a bezcitný po tátovi. Jenže génius se nepodobá na nikoho.

 

Psychiatrie je moderní inkvizice.

 

Civilizace je výsledek (nebo příčina?) lidské degenerace. Je to egocentrická obluda, která dupe svou despotickou botou po všem nejlepším, po všem egoistickém, hédonistickém a epikurejském.

 

Otroctví vzniká, když někdo nemá sílu odejít z místa, kde to smrdí ohlávkou; když na sebe někdo nechá křičet, aniž by taky křičel; když manipulátor s někým hýbe a ten manipulovaný nemá odvahu rozdávat rány; když chce být někdo na každého hodný; když se uskutečňuje altruismus.

 

5. leden - Antonymum pravdy: - "Svatá pravda".

 

6. leden - Egoismus je opravdu velké zlo. Přináší zmar všem byrokratům, kněžím a dalším líným parazitům.

 

Když nejsem zrovna sám, mám vždycky tak trochu pocit ztráty času.

 

Na sobectví druhých si nejvíc stěžují ti nejbezohlednější egocentrici. Egoismus, a ne egocentrismus!

 

Nemám nikoho rád. Mít někoho rád, znamená sloužit mu.

 

Nejsem z těch, kteří se ustavičně tlučou do prsou a štkají:

"Moje vina! Moje vina!"

Vina je přepych minulosti a Já, pro samou starost o přítomnost, si tenhle přepych nemůžu časově dovolit. Nejsem ani mučedník budoucnosti, nehodlám položit život za šťastný zítřek budoucích pokolení. Jednak proto, že na ně kašlu a za druhé proto, poněvadž nejsem tak naivní, abych nevypozoroval, že lidstvo, když něčeho usilovně dosáhlo, přálo si ihned zase pravý opak dosaženého. Tak se lidi hrnou do válek, aby se jich zakrátko nabažili a přáli si zase pro změnu mír. Tak lidi hledají stále větší svobodu a až ji budou mít, budou chtít zase otroctví a porobu. A stejně tak lidstvo jednou pohrdne civilizací a vrátí se k divošství. Já jsem jeden z pionýrů divošství!

 

7. leden - Všechny knihy, které kdy byly napsány, mají svá slabá místa, jen tahle ne. Není tu ani jedno přebytečné slovo navíc, díky tomu, že jsem nepropadl tomu ošklivému zlozvyku přepočítávat řádky na peníze. Není tu jediné místo, jež by nudilo. Jo, jo, je to tak! Když si chce člověk přečíst nejdokonalejší literární dílo, musí si je sám napsat. Když chce člověk poznat nejmoudřejší filosofii, musí si ji sám vytvořit. A když chce někdo vídat jen samé dokonalé lidi, nezbývá než se obklopit samými zrcadly.

 

9. leden - Dočetl jsem knížku Yetti od Jaroslava Mareše, typického představitele druhu Homo Sapiens: obrýlený a ulízaný panák s kravatou. Velmi jsem se pobavil, když jsem se dočetl se škodolibou radostí, jak při vzácných setkáních toho obrovitého misantropa Yettiho s člověkem se neubrání při pohledu na lidi propuknutí posměšného řehotu, který Yettiho zřejmě přepadá, když vidí tu směšnou špatnou kopii sebe sama, tu živočišnou trosku. - Yetti používá určitě geniální odstrašující strategii, aby ho ta "zvídavá a po poznání toužící" lidská pakáž neodchytila a nezavřela do zoo nebo nepředala vědcům a vivisektorům ke zkoumání: Yetti, jinak plachý tvor, se vyhýbá lidem a nahání jim hrůzu tím, že přepadá a znásilňuje vesnické čůzy a lovcům senzací i těm opravdovým a dalším odvážlivcům láme ruce a vaz a dokonce své oběti prý i sežere a přitom se pořád řehtá, jakou z toho má švandu. Díky tomuhle a díky tomu, že obývá neobydlené a těžko přístupné oblasti, tenhle hrdinný misantrop nadále uniká pánovi tvorstva. A Já mu přeji, aby se mu to dařilo stále!

 

Kdybych si musel zvolit nějaké občanské jméno, bylo by to asi Soběslav Svoboda.

 

10. leden - Nenávidím lidi tolik, že už téměř ani nevycházím z bytu, abych se na ně nemusel koukat. Nechodím už ani na zahrádku do chatky, protože tam chodí krotitelé, ale zamykám se ve svém pokoji. Už aby bylo zase léto, abych mohl zase bloumat po lesích, šplhat po stromech jako Tarzan, polehávat na prosluněných loukách, živit se tím, co kde roste a koupat se, bez toho, že by mi bylo chladno i v nejtlustším kabátě.

 

Asi ze všeho nejmíň bych se chtěl jmenovat Bohumil Pokorný. Ale skutečným vrcholem nelidskosti je nemít žádné jméno.

 

11. leden - Rodina je opravdu ostrov jistoty. Člověk má vždy jistotu, že v rodině najde někoho, koho by zpéroval.

 

12. leden - "Nařizuji ti, abys skočil z okna!"

                 "Tůhle! Co mi máš co nařizovat!"

                 "No dobře, tak to pro mne udělej z lásky, to je fuk!"

 

13. leden - Čtvrt století jsem nežil! Nikdy jsem to nebyl Já, vždycky jsem byl někým jiným, nebyl jsem svůj. Téměř čtvrt století, vyjma počáteční novorozenecké období, kdy jedině jsem se zabýval sám sebou a nekompromisně vyžadoval ukojení mých potřeb. Muselo se mi rozvinout myšlení, aby mě mohli oblbnout na dlouhá léta láskou a nesobectvím. Oblbnutí závisí na intelektu! Teď tu ale stojím zcela nový. Slupka výchovy a civilizace, kterou jsem ze sebe seškrábal, tu teď leží u mých nohou pokroucená a žerou ji červi. Ale tím víc jsem rozcitlivělý. Pronásledoval jsem Poznání s pomocí Odvahy a Poctivosti. Poznal jsem pravou povahu lidí, přírody a vesmíru. Nyní se mi hnusí téměř všechno, co jsem měl dřív z nevědomosti rád. Poznal jsem, že v přírodě není větší verbeže nad lidi, jež mě učili milovat - to bych žil radši se šelmami v džungli! Dostavila se ohromná prázdnota, ale hned jsem ji zasypal bohatstvím z mých vlastních zdrojů. Psychologicky jsem se oddělil od lidské verbeže, fyzicky, pokud je to vůbec možné, to musí jít ještě snadněji. Oslovili mě mým občanským jménem a to mi znělo tak cize, že mi okamžik trvalo, než jsem pochopil, že jde o mne. Zošklivilo se mi vše lidské, hlavně civilizace, protože jsem poznal destruktivní charakter kolektivismu. Nenávidím všechny ty lidské nesmysly, všechny ty člověčiny; nenávidím náboženství a další druhy duchovní útěchy, protože brání v nalezení řešení. Nesnáším kulturu, která se prodává a žebrá o podporu; která má bavit (umění, které autor vytváří nikoli pro sebe, nýbrž pro zážitek, pobavení a nadchnutí lidí, to není žádné umění); kulturu, která se dělá z pouhého exhibicionistického záměru. Dokonce i tahle knížka je jen sprostý exhibicionismus. - Opovrhuji lidskými city. Je to jen buď snůška pitomostí, nebo kamufláž k oklamání obětí. - Jak jsem dříve rád četl! Četl jsem skoro všechno bez výběru. Dnes jsem zredukoval zájem o literaturu na nějakých sedm osm spisovatelů včetně mne. Ti mi ještě nelezou na nervy. - Muziku už poslouchám jen doma a nejradši takovou, při níž není moc rozumět textům. Programově se vyhýbám jak live nahrávkám, tak koncertům, kvůli atmosféře masové extáze a exhibicionismu, která tam panuje. - Jak jsem měl rád filmové umění! Teď už nechodím do kina a televizi vypínám, jakmile zaslechnu slova "láska", "peníze", "rodina", "náboženství", "vánoce", "politika"... Vůbec už nestojím o filmy pro pamětníky. Odráží se v nich příliš myšlení a doba předtotalitních generací. Víc a víc sleduji v televizi dokumentární snímky o životě zvířat (ne lidí) v divočině, dost možná taky proto, že končívají zdrcující kritikou lidské pustošivé povahy (odjakživa mi pravda působila potěšení). - Zdá se, že intelekt víc škodí než prospívá. Inteligentní život nevytváří nic, aby se to neobrátilo proti životu. Vyznávám primitivismus. Jedině ten je v naprosté shodě s atributy života, jako jsou: sobectví, radost, bezstarostnost a spokojenost. Intelekt produkuje rozum, zdravý rozum, altruismus a mystiku, jež jsou se zdárným životem neslučitelné. Jako by nešlo využít na Zemi nejvyvinutější inteligence lidí k řešení otázek, které jsou nutné a potřebné pro usnadnění živobytí. Můj primitivismus by nezavedl člověka na úroveň hmyzu, narážejícího hlavou a křídly do oken v zoufalé snaze vyletět z uzavřeného prostoru. Můj primitivismus by nezavedl člověka na úroveň ptáka, který vletěl komínem do místnosti a teď neví, kudy ven. Právě vzdor vysoké inteligenci se člověk stále podobá tomu hmyzu a tomu ptáku. Taky se zoufale snaží překonat něco neprorazitelného, taky se trápí a neví kudy ven z něčeho. Jenže u člověka není na vině slabá inteligence, ale silná inteligence, která se utápí v hromadě zbytečného harampádí a pro samé zbytečnosti vymýšlí a vylhává škůdce plného života - člověčiny. Ty lidem nedovolují, aby poznali, že štěstí je v sobectví; nedovolují poznat, jak nejsnáze získat potravu; jaké podnebí si vybrat k co nejpříjemnějšímu životu a co dělat pro to, aby byl jejich život co nejpohodlnější a nejzdravější. - Nebýt mé nenávisti vůči lidem, nebyl bych se dostal z jejich zničujícího vleku. Rodinu jsem zavrhl naštěstí poměrně brzo, v tom mi byli krotitelé vzorným příkladem, byť proti jejich vůli. Pokud se pamatuji, vždycky jsem jim radil při různých vhodných příležitostech (manželské hádky apod.) rozvod. Na život v páru jsem si nedělal žádné určitější naděje. Až zcela nečekaně jsem to s jistou R.P. podstoupil a musím se přiznat, že jsem byl tehdy opravdu spokojený v tomhle vztahu, který nebyl založený výhradně na tělesné lásce, až téměř do jeho neodvratného konce (vše končí), jenž se možná prodloužil o něco víc, než bylo dobré. Jenže to jsem ještě nebyl sobec. - Přátelé mě zklamali (dokonce i okradli o 10000,-, jako Romy Grey), nebo jsem zklamal Já je, když jsem poprvé začal tušit, že jedině když jsem sám, můžu dělat co chci. Sám se rozhodnu, sám udělám, není nic, co by mě brzdilo. A tak jsem teď sám - volný, a vidím, že jsem tohle vlastně chtěl od začátku, jenomže v rozletu mi bránila těžká koule, přikutá k mé noze výchovou, vštěpující mi altruismus, sebeobětování sebe z lásky k lidem. Kolik jenom času mi trvalo, než jsem se rozhoupal dát obyčejnou výpověď v práci! Ale dnes už nemám tak daleko k provedení nějakého cíle. Nenávist mě dostala od lidské verbeže a nebýt jejich invazních činností, byli by mi úplně lhostejní, asi jako mi jsou lhostejní mimozemšťané. - Lidi by měli žít jako tygři: - jeden na 100 km². V blízkosti lidí upadám do koprolálie. Koruna tvorstva má na mne divný vliv. I jediná kapička sliny z plivance na rozloučenou by byla na tu verbež věčná škoda!

 

14. leden - Lidi jsou tak zkažení, že by stačilo dělat přesně pravý opak toho, co je výhradně lidské, aby se někdo stal tím nejdokonalejším tvorem na světě. Už to naduté slovo "člověk" - ani zvíře ani rostlina ani anorganická hmota - vyjadřuje cosi zvráceného, cosi, co se dalo špatnou cestou.

 

Nenávidím techniku. Technické vynálezy jen ztrpčují a ničí život; zotročují a nejsou k užitku.

 

Dívám se na lidi jako na pokažené stroje, které se řítí všude kolem a rozsévají zkázu, dokud jim nedojde baterie.

 

Včera se krotitelé, podle toho, co jsem zaslechl, nějak pohádali. O to nejde. Co se škádlívá, to se rádo mívá, jak říká jedno typicky lidské pořekadlo. Jde o to, že dnes se na mne dobývala Salomé:

"Pavlíí, já ti chci něco říct."

Slovy nejde vyjádřit, jak se mi to jméno "Pavel" hnusí, odmítám na ně slyšet. Nereaguji na její prosby, nezajímají mě její, a jich obou, malichernosti. Samozřejmě, že bych se i mohl uvolit a vyslechnout ji, ale k čemu by to bylo? Možná, že by jí to v něčem ulevilo, jenže zase by to otravovalo mne, takže to je jedno. Ostatně, co žene ty slaboduché lidi k tomu, že mají potřebu někomu se svěřovat a zpovídat se? Není v tom snaha o převedení odpovědnosti za svůj vlastní život na někoho jiného? Prostě hodit problémy na krk někomu jinému, pověsit se na někoho tak, jako lidi činí zodpovědnými za svůj každodenní život politiky, za svoje zdraví lékaře, za svoje štěstí bližní a za svůj osud Boha. Nejsem žádný zpovědník. Mne samého by nikdy ani nenapadlo, abych byl tak bláhový a zaslepený a chtěl po někom vyřešení mých problémů, když každý problém můžu účinně řešit pouze Já sám, protože sám sobě nejlíp rozumím. Nikdy bych se nezpovídal taky z toho důvodu, že bych tím otevřel svoje nitro, čehož by mohli zákeřně využít moji nepřátelé.

 

Spasení skrze víru - tomu teda říkám opravdové Pyrrhovo vítězství!

 

15. leden - Člověk je nejhorší netvor, jakého znám. Je to nejkrutější a nejsadističtější živočich, jakého kdy Země nosila. Stačí se podívat, s jakou vášní holduje lovům, honům a rybaření. S jakým zaujetím rád pozoruje krvavé scény, ať už ve filmech, nebo ve skutečnosti. Jaké oblibě se u něho těší karate a box a další druhy zápasů, korida, rodeo a kohoutí zápasy. Člověk nevynechá jedinou příležitost, aby se pokochal pohledem na krev. Dokonce i při podívané zcela nevinné, jako jsou dostihy a motoristické sporty, bývá vyvrcholením zážitku pád koně či havárie. Cirkusoví akrobati těží ze zájmu diváků, dychtících vidět jejich smrtelnou chybu. Je to to balancování mezi životem a smrtí, co činí tuhle zábavu vzrušující a tolik přitažlivou pro krvelačné publikum. A co požírání masa? Není v tom taky cosi rituálního, co vzbuzuje ukrutný pocit převahy a podrobení? Nemluvě o samotné práci řezníka. Na takovou práci musí být člověk nelítostným sadistou, aby ji mohl vykonávat. Taky nošení kožešin, tolik oblíbené ženami, se plně shoduje s nechvalně známým charakterem historické postavy Salomé. A když bylo zrušeno inkviziční mučení kacířů ve jménu Boha, museli si lidi vymyslet jako náhradu vivisekci ve jménu vědy. Člověku se nikdo jiný nevyrovná ve zbytečném násilí a zabíjení. Taky války ukájejí sadistické choutky. Ale nejen to bývá příčinou válek. Války jsou taky formou boje přemnoženého lidstva, které mezi sebou musí válčit o životní prostor a o zdroje obživy. Bylo to právě přemnožení, jež donutilo člověka hledat životní prostor a obživu v surových klimatických podmínkách, místo toho, aby se rozumným redukováním populace udržovali lidi v zemských oblastech, jež jsou pro člověka učiněným rájem, pokud jde o podnebí a o hojnost snadno získatelné potravy. Jenže člověk, ačkoli se pyšní svým rozumem, je stále nerozumný a navíc (nebo tím pádem) sadistický. Je strašné pomyslet na to, že to všechno tvoří to, co je chloubou celého lidstva - civilizaci. Co by si konečně mohl pomyslet o lidech někdo, kdo by nemohl jinak, než se otřást hrůzou při pohledu na krucifix? Jedině nezaujatý pozorovatel by strnul úžasem, že taková hrůza slouží za fetišistickou rekvizitu lidem, kteří hlásají mír, lásku a dobro. Ale přece nikdo otevřeně nehlásá válku, nenávist a zlo. To svědčí o lidském pokrytectví a o jejich ztrátě smyslu pro realitu. Podívejme se pravdě do tváře: člověk je sadistický ksindl, nad nějž není!

 

16. leden - "Skoč kvůli mně z okna!"

                 "Ne."

                 "A proč ne?"

             "Proč ne? Co je to za idiotskou otázku! Asi z přesně opačného důvodu, proč bych odpověděl ano, ne?"

 

Anarchie, svoboda, láska? Co to je? Bůh? Neznám toho pána. Co po mně chcete? Jsem natolik chytrý, abych byl hloupý. Dejte mi pokoj s abstrakcemi. Jsou to vesměs pojmy, které jsou cizí mému Já. A jak by mi nebyly cizí, když jen spoutávají?

 

Při slovu člověk se mi spíš vybaví nějaká katastrofa nebo neštěstí, než Já. Uznávám, že mám společné znaky s tím zvráceným živočišným druhem, opominu-li jejich civilizační choroby, jenže člověk je taky pojem psychologický a tady by ve mně nikdo nenašel žádný společný znak s tou hnusnou chátrou.

 

17. leden - Když se člověk dotkne koloucha v srnčím pelíšku, srnčí máma zacítí pach člověka a mládě opustí, což má za následek uhynutí ještě nesamostatného kolouška. No, ani se nedivím - na co člověk jednou sáhne, to je na věky zkaženo a poznamenáno!

 

25. leden - Všechno špatně! Zpátky na stromy! Zpátky do jeskyň! Jinak musí člověk vyhynout! Otázkou zůstává, zda s sebou do hrobu vezme i vše živé na planetě Zemi, na té Planetě opic naruby. Člověk je přírodní kuriozita, nad niž není! Člověk civilizace, toho omylu, založeného na mylném přesvědčení o tvoru společenském, tedy člověk té civilizace, kterou zplodil svým zlořečeným rozumem, jenž je jeho věčným prokletím, protože se ho nenaučil využívat tak, aby se nestal člověk jeho otrokem, a rozum bičem, týrající člověka, ten člověk trpí zvláštnostmi, které hned tak nemožno u jiných živočichů pozorovat: jeho obezita, tělesná ochablost, degenerování orgánů, duševní a sexuální potíže a další obtíže ztěžují život celému lidstvu, s výjimkou několika misantropů, že je to až k smíchu. Pro divošství, pro samotářství a pro misantropii hovoří skutečnost, že předpokládanému společenskému živočichu se nepodařilo nikdy ani dosud vytvořit ideální bezproblémový stát bez vůdců, bez klamu, nebo bez násilí; takový, jaký můžeme vidět u mravenců nebo u včel. Pro primitivismus hovoří ta skutečnost, že jakmile převládá rozum, jde život k šípku. Odnepaměti společného lidského sídlení se lidem vedlo špatně: to jsou morové nákazy, ztráta individuální vůle atd. Řeklo by se skoro, že člověku, který dělá vše specificky lidské přesně naopak, se musí výborně dařit. Ale to je misantrop! Řeklo by se skoro, že člověku, který používá rozum jen tam, kde je ho třeba (až ho ostatní lidi nazývají primitivem), se musí taky výborně dařit. Ale to je taky ryzí misantrop! A opravdu - misantrop se mi jeví nejzdařilejším tvorem na světě! Ale neříkám nic nového. Až tak výjimečný nejsem. Mám náskok zvěstovatelů nových věků, ale sémě už je zaseto. Můj jemný sluch už slyší rašit pupeny, jež se hrnou vzhůru za světlem, v šanci využitkovat pro sebe ten podivný, neviditelný a všezaplňující zákon rovnováhy a pohybu či času. Jen jestli už není pozdě...

 

Znovuobjevil jsem hudební kapelu, která jediná splňuje moje očekávání a představy. The Residents - naprosto anonymní seskupení muzikantů, kteří, když už vystupují na veřejnosti, tak maskovaní nebo dokonce nevidění za plentou.


The Residents

 

Dnes večer je tady švagr s rodinou a dětmi na návštěvě. Moje sestra právě mlátí malého Tomáše za to, že byl příliš hlučný při hraní. Ale to není ten pravý důvod. Pravý důvod je despotismus a sadismus, který se může takhle beztrestně vybíjet. Jen aby se jí to jednou nevrátilo! Třeba právě rukou dnešní oběti. Salomé říká, že jsem byl moc málo bit, ale Já myslím, že kdybych jí (i jemu) měl vrátit najednou všechny rány, tak by ani jeden z nich nezůstal naživu!

 

26. leden - Když už musí slabomyslní lidé hledat nějaký smysl života, měli by ho nacházet v eudaimonismu. Vždyť co může být lepší, než osobní štěstí a blaženost? Já si myslím, že smysl života je nesmysl, pokud si musíme vytýčit směr a teď o něj za každou cenu usilovat. To už by nebyl eudaimonismus, ale křečovité vědomí povinnosti, které by bránilo dosažení toho makro bios - Velkého Života, jenž tolik uniká rafinovanému lidstvu civilizace. Nemám rád jak rafinované povahy, tak i rafinované potraviny.

 

Dnes už jen málokteré lidské výtvory se můžou pochlubit mým uznáním. Z filmů to platí o Planetě opic, americkém snímku, tak poučném, že verbež jej musela mít za blbost. Nejlepší věta z něho:

"Lidská moudrost jde ruku v ruce s idiotstvím!"

Dál mám rád Buñuela, i když už jsem dlouho od něho nic neviděl. - Líbí se mi Juráčkův Případ pro začínajícího kata, inspirovaný Gulliverem, Abuladzeho ne Pokání, nýbrž Strom přání, Hanákův "322" s otřesnými záběry z jatek a pak ještě čínský film Oblouk světla (režie: Čang Tün Čao). Byl to skoro navlas můj příběh, tam ovšem příběh jednoho misantropa v sukních. O misantropech bylo už hodně natočeno. Tohle bylo výjimečné tím, že film nekončil tragicky, pokud nepovažujeme to, že nás má někdo za blázna, za tragiku. - Vůbec nemám rád filmy, jako ten řecký Krajina v mlze, které si osobují nárok na umělecký film jenom tím, že do banálního děje se zamotají nevysvětlitelné záběry nebo pochodující vojáci, cvoci a umírající kůň. Příliš laciné pro mne.

 

27. leden - Ani trochu nepřeháním, když říkám každému knězi inkvizitor a každému politikovi gestapák. Všechno, co má nějaké naděje na zmasovění, vede potom zákonitě k totalitě. To je případ toho, kam až to dopracovala morálka a kam postavila pornografii, i když ta jediná je u mne na prvním místě v umělecké činnosti.

 

Jsem nezkrotný živel a moje anarchie mi jako požáru dodává průvan, aby plameny jasněji plály. Marné jsou snahy udělat ze mne malý užitečný ohýnek, zavřený v kamnech. Jsem kdo jsem a spíš byste mě uhasili úplně, než tohle. Můžou zavřít okna a nevpustit vítr, nebo zničit samotný vítr, ale vtom zas Já vyjdu ze sebe a sám si zafoukám!

Vítr

Řadím se mezi své bratry-živly Oheň, Vodu, Vzduch, Zemi a některé živočichy, kromě člověka - to není živel, to je živelná pohroma! - s jeho civilizací depilátorů, hair removerů, holicích strojků a odchlupovačů, které mají vyznačit dělící čáru mezi člověkem a zvířetem.

 

Pokusem jsem se opět přesvědčil, jak je snadné zblbnout věřícího a zviklat ho i v těch nejzřejmějších faktech. - Salomé hledala nějaký svůj náramek. Řekl jsem jí, že ho má na ruce, i když tam nebyl. Dobrou minutu civěla na svoje obě ruce a dokonce si po nich pro jistotu ještě jezdila prsty, než asi pochopila, že jsem si z ní vystřelil!

 

Jóga je dobrá věc, pokud ji někdo neprovozuje 24 hodin denně. To se pak člověk stává jakýmsi náměsíčníkem, tupým stromem, čnícím na jednom místě. - Pro živočichy, jako je člověk, je dobré to, co je živočichům vlastní a přirozené: velké vzněty a vášně. - Chci meditovat a dlít v klidu a jen pozorovat okolí nebo se soustředit na svoje Já a na svoje tělesné funkce, ale chci taky vybuchnout, soptit a zmítat se v animální nenávisti!

 

29. leden - Jsem příliš moudrý, příliš odpovědný sám k sobě, příliš sobecký, příliš samolibý, příliš šťastný a nakonec i sám příliš božský, abych mohl věřit v ještě nějakého jiného boha.

 

Nenávidím města, protože to jsou místa s největší koncentrací lidí. Město je hned po pouštích, polárních pustinách, kráterech vulkánů a štítech nebetyčných velehor to nejnevitálnější místo na světě, semeniště epidemií a zločinu. Město je zkrátka pravé místo pro člověka. Proto mě tak rozčiluje, když lidi ničí prostředí, které je zase vhodné pro mne - přírodu. - Lidstvo se blíží ke katastrofě. Lidi nejsou o nic víc nadáni představivostí než zvířata, nad něž se tak zpupně vyvyšují, a tak musejí dosáhnout okraje propasti, aby pochopili. - Lidi se stejně odvrátí od přetechnizované civilizace k primitivním a neškodlivým technologiím. Nic jiného jim totiž nezbude a čím dřív začnou, tím ten obrat bude míň bolestivý a náhlý. A jestliže dnes existují lidé-ochránci životního prostředí, pak jejich snahy vycházejí naprázdno. - Dejme tomu, že se jim podaří zachránit některý nedotčený kout přírody. To je možné, jenže pak to provedou prostředky, které zničí životní prostředí jinde. A i kdyby nakrásně tohle nebylo pravda a dařilo se opravdu uchovávat panenská zákoutí lesů a vod bez následného ničení jiných takových míst, pak si to odnese člověk. A člověk je taky součást přírody a taky chce plně žít. - Čím dál víc lidí - a ti si žádají čím dál víc životního prostoru na úkor okolní přírody. Není jiné východisko pro civilizované a přemnožené lidstvo než návrat k těm jen nejprimitivnějším technologiím (resp. k čistým technologiím) a než výrazné snížení porodnosti. Že to není jednoduché, ukazuje neschopnost průmyslově vyspělých zemí přestat znečišťovat životní prostředí a neúspěšné pokusy nejlidnatějších států Číny a Indie zastavit populační explozi ve svých zemích. Proto se zdá být katastrofa neodvratnou. Pokud se lidstvo samo systematicky nezačne obracet k primitivismu a k misantropii, bude k tomu, po překročení kritického bodu, bolestně a strastiplně donuceno a příroda se bude moci konečně začít vylízávat z ran, způsobených člověkem a vrátí se ke své původní rovnováze. - Jenže jak na to? Přerod člověka nezajistí žádný zákon. Politik, který by přišel s primitivismem a s misantropií, by byl okamžitě sesazen. Pouze obnovený pud sebezáchovy ve spojení se zdravým rozumem může lidstvo zachránit před koncem starého světa. Ale tyhle vlastnosti právě bytostně nepatří k člověku! Proto se zdá být katastrofa neodvratnou.

 

Pedant se zase projevil jako úplný debil. V televizi, v eko-pořadu, ukazovali, jak na velrybářské lodi porcují velrybu a protože nedoslýchá, uniklo mu, že to kritizují, poněvadž je tenhle mořský obr na vymření. Takže mu nepřipadlo blbé labužnicky poznamenat, jak je velryba zdravá (jako jídlo). Salomé nezůstala pozadu a přispěchala s novinkou, že se ozónová díra zase zvětšila. Ale že má na tom podíl, od té doby, co si koupili mrazák, to je jí jedno! Jak by nebylo. Copak chce žít? Nenávidím tu hnusnou verbež až do morku kostí! Kdybych je mohl všechny zabít, už dávno bych to udělal! Připadám si, jako bych cestoval letadlem se samými roboty, načasovanými na samozničení. Stačí jediný výbuch a letadlo se zřítí. Nejhorší, a vlastně jediná chyba na tom, je to, že se s nimi můžu zřítit i Já. - Jak může teď někdo dělat děti! Vždyť je nad slunce jasné, že příští generace tady nečeká nic dobrého! - Nedokážu se podívat krotitelům do ksichtu, aniž by se mi neudělalo zle. Vůbec nejodpornější ksichty dělají, když čumějí na televizi. Kdyby se tak viděli! - Vře ve mně vzpoura proti smrti.

 

30. leden - Můj názor na punky a skiny je jednoznačný: Oba tábory patří mezi verbež. - Punkové provokací protestují proti společnosti, v níž žijí. Podobají se tak řadovým občanům, nadávajícím na poměry a podléhají iluzi o dokonalé společnosti. Snaží se nezměnitelnou společnost marně zreformovat a tak udržet její existenci, na níž závisejí, místo aby vyřešili příznačný konflikt Společnost v. Ego odchodem z okraje společnosti mimo ni. - Skini jsou jen obyčejní rváči, kteří se schovávají za jakousi pitomou ideologii.

 

Musím se hodně přemáhat, abych samou nenávistí nezačal vraždit. Až překročím práh snesitelnosti, odejdu pryč daleko od lidí, abych nemusel dál poslouchat jejich hlasy, které jsou mi tolik nepříjemné; a řekl bych, že to nebude dlouho trvat. - Protiví se mi všechno lidské. Od dláždění měst, z něhož se dělají ploché nohy a od nichž se namáhá zase páteř, až po takovou zdánlivou maličkost, jako je výroba odporně kyselého patoku, zvaného víno, z jinak lahodně sladkých hroznů. - Právě to mě na tom sere, že lidi si libují v tom, kdeco zkurvit. Kdybych chtěl žít mezi tou verbeží, musel bych si nechat udělat lobotomii, abych se jim vyrovnal a mohl se s nimi cítit dobře. -

 

Nejsem normální. Já to vím a jsem na to pyšný. Řeklo by se snadno:

"Běž se léčit."

Ale to by znamenalo - onemocnět.

 

31. leden - Svoboda v mém pojetí je křehká rostlinka, která nesnáší tlačenici měst, vesnic a jiných lidských sídlišť. Jedině bez střechy a bez zákona je možné být svobodný. Maximálně se střechou stanu. Ten se dá sbalit a odnést na libovolné místo. Se lpěním na rodné hroudě se jeden stává snadným terčem všelijakých vyděračů, daňovými úředníky státu počínaje a sousedy konče.

 

1. únor - Jsem kulturní barbar. Počátkem civilizace započaly dějiny kazisvětství.

 

2. únor - Panna Marie je jediná ženská, kterou bych chtěl zprznit. Jestliže ji lidi velebí jako neposkvrněnou, tak to musela být pěkná kurva! - Polonahý Kristus, jak jej lze vídat zobrazovaného na kříži, je zase sex-symbol pro ženské. - Pro uctívače smrti, jimiž jsou lidi, je krucifix dokonalým předmětem. Je to tresť jejich sadomasochismu. Sadismus, ukájený pohledem na utrpení a smrt; masochismus, ukájený uctíváním vychrtlého spasitele, který svým příkladem ukázal vhodný cíl pro jeho přívržence. Jejich spasení a království nebeské leží ve smrti, přívětivost Boha se projevuje utrpením. - Kristus neuspěl a svůj život prohrál; příliš lacino se vzdal smrti a tím se stal pravým rytířem lidskosti. Mne nezajímají němé mrtvoly. Nemám v sobě dost lidskosti, jsem dravá nelidská stvůra, kráčející přes bezvládná těla třicetiletých starců. Nevnímám jejich ohlušující pokřikování. Nevnímám jejich výčitky:

"Ty nelidská stvůro, takhle jít za svým přes mrtvoly!"

Nevnímám jejich prosby a lákání k tomu, abych je následoval. Příliš jsem zaujat vzdorem proti smrti. Chřestění našich zkřížených zbrojí se ozývá daleko a potvrzuje moji vzpouru, můj zločin proti lidskosti. Mám rád svěžest mládí, kolující v mých žilách. Dokud se neznavím tím bojem, můžu se těšit z mladosti, jež mi vstupuje do těla zpěněnou krví, jakožto odměna za mou vytrvalost a pevnost ducha, neotráveného výpary tlejících mršin. - Jejich láska má povahu ohaře. Kutil (alias Pedant) už dávno přestal Salomé bavit, a tak moje fotky zabírají převážnou část jejího domácího oltáře šílenství v podivném strašidelném společenství mrtvol jejích rodičů a jejího rovněž zemřelého bratra. - Přijímám radši zlo života než dobrotivost věčného spočinutí. Uchovávám a pěstuji si své špatné stránky povahy (sobectví, nenávist a nespolečenskost) jako vzácný poklad. Vybírám plnými hrstmi z té nepřeberné pokladnice skvostů, abych uchlácholil nedočkavou smrt. Házím jednu perlu za druhou do jejího nenasytného chřtánu a odměnou mi je rozpuk jara v lidské nekonečné zimě, oáza zeleně ve všeobklopující vyprahlé poušti lidstva.

další část >>>

<<< 3. část

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA