Sentence o lidském smradu - 1.
Čichám, čichám člověčinu - a není to právě nejlibější vůně.
Poznat lidi z jejich lidské stránky znamená poznat jejich nedokonalost a základní špatnost; znamená to čichat člověčinu a ucítit z ní lidský smrad.
Kdybych nenávist k lidem neměl, nic bych nebyl.
Neopomenul bych jedinou příležitost zabít nějaké lidi - jen kdyby tolik nesmrděli.
Prohlašuji, že moje anarchie nemá nic společného s "anarchií" Československého Anarchistického Sdružení. To je jen jakási náboženská sekta.
Rodiče - prodloužená ruka státu.
Zatímco noviny jsou schopné sprostým občanům utvořit mínění a ovládat je jako loutky, Já se na tisk dívám jako na výsledek hry prvňáčka s dětskou tiskárničkou.
"Nechte děti přijít ke mně. Neboť jejich jest království nebeské." - Váš dr. Mengele.
Není na světě taková lidská radost, která by mě hluboce nezarmucovala. Neexistuje žádný lidský žal, jenž by mě nedovedl obšťastnit. Díky těm bídným lidským červům jsem tak většinou veselý.
Sv. Josef: "No tak, řekni táta!"
Ježíšek: "Paroháč!"
Nic proti lidem - ale ta mrzácká verbež mě prostě provokuje.
Zříkám se své účasti na volbách, dokud budou mít hlasovací právo důchodci, ženské, dělníci, fašouni, pankáči, ochlastové, feťáci a věřící chamraď všeho druhu. Není ovšem vyloučeno, ba je přímo pravděpodobné, že by takhle potom nezbyl nikdo, kdo by mohl využít toho všeobecného lůzokratického výdobytku dobytku.
Filozofující baba je stejná rarita jako kráva pěstující poezii.
Vyšel jsem z odporně páchnoucí díry. Když se na ni sáhne, je potřeba si umýt ruce. Tam jsem byl utvářen z hnusně slizké hmoty, stříkající při tzv. "prasečinkách", které je zakázáno zobrazovat nebo veřejně předvádět. I samo těleso, z něhož prýští onen životodárný sliz, není radno ukazovat, a morálka i zákony přikazují stydět se za ně. Byl jsem počat způsobem, jakým se páchají kriminální činy: potají a potmě.
Kdo neumí sám svítit, na toho je věčná škoda plýtvat světlem.
Jednou mě ta lidská spřež dožene k nějakému strašnému činu - třeba k lidožroutství. Vlastně by to nebylo nic tak neobvyklého: nebyl by to kanibalismus, protože nejsem člověk, ale Misantrop - odlišné species od druhu Homo Sapiens Technicus Stupidus Retardia. Jenže na antropofágii mám moc vyběravý jemný jazýček. Každý přírodní tvor totiž potvrdí, že to "dlouhé prase", jak výstižně říkají člověku kanibalové z ostrova Fidži, zkrátka smrdí. Nemohl bych už jíst žádné maso, když už jsem to naťuknul. Podobně mají civilizovaní lidé odpor k představě pavouků, švábů, larev, much a jiné havěti na jejich talíři. Jíst vejce by bylo pro mne totéž, co pro lidi smažené potraty. Pít mléko by bylo pro mne stejně podivné, jako kdyby člověk sál z prsů matky ještě v dospělém věku.
Bůh nepochybně existuje. I Sněhurka a sedm trpaslíků existují kdesi za sedmero horami. Pochybuji pouze o existenci šílenství. A jestli opravdu šílenství existuje, tak tam, kde chybí smysl pro realitu.
"Hostinský, co to tady máte za smrad? Nesplachuje vám záchod?"
"Ne, to vedle v salónku probíhá spiritistická seance. Vypouštějí duchy."
Když jdu schválně cestou, kde normálně nepotkám človíčka, a narazím na párek oddělených siamských dvojčat, mám tisíc chutí ty třasořitky řídký zadávit!
Hledal jsem slovo, jímž bych mohl označit cit, jenž ve mně zbývá, pro taková nádherná zvířata, jakými jsou srny a zajíci a pro misantropy a z lidí jen pro sebevrahy (tak si myslím, že sebevrah je vlastně misantropem). Těžko bych to slovo hledal v jakémkoli světovém jazyce. Neboť lidi znají jen "lásku", která znamená buď sebeobětování anebo podmaňování, a pak znají jako protipól "nenávist". Ale Já vymyslel slovo, jež vyjadřuje nelidský cit nové lepší, čistší dimenze: návist. Láska plodí vůli ochočovat, vůli využít nějak objekt lásky pro sebe, nebo plodí vůli poddat se. Návist je sterilní. Plodnost likviduje každý čistý cit a čistotu samu, tak jako milostné scény kazí dobrý film, a jako sexualita kazí Velký Život.
Stal by se ze mne hromadný vrah, kdybych byl někdy nucen žít ještě mezi lidmi.
Nevěřím lidem ani pozdravení! Nevěřím televizním zprávám ani znělku. Nevěřím novinám ani číslování stránek.
Bible a Dostojevskij kontra moje knihy - čím tlustší knihy, tím víc stojí za hovno. Není umění popsat tisíce stránek líčením nejtitěrnějších podrobností, s pomocí obsáhlých, nadbytečných a opakujících se frází. Genialita spočívá v něčem jiném: v mistrném umění zkratky, v takovém způsobu vyjadřování, které minimálními prostředky dosahuje maximálního účinku. V hudbě je to např. punk rock.
Blaze tomu, kdo umí nebo se naučil žít bez Boha, bez společnosti, bez cíle, bez prát se (čti práce), bez morálky, bez drog - zkrátka bez jakýchkoliv berliček.
Proroku Mohamede, tys měl z opia vlčí mlhu! Ó Buddho, ó ty Probuzený, spi dál! Ježíši Kriste, komu chceš cpát tvůj kříž? Stvořili jste jenom obraz sebe, a ne obraz světa. Otrocká lůza vás hypnoticky následuje jako krysy krysaře, a to znamená, že jste ordinérní jako ona.
Civilizace je rodu ženského nejen podle jména. Je to výsledek věčného fňukání ukňouraných frflen.
Lidský smrad = nejhorší smrad, co znám. Je ještě odpornější než zápach kadidla.
Kostely = bezkonkurenční svatyně odpornosti.
Ve vodce byla zjištěna zdraví škodlivá látka - alkohol.
Podstatou člověka je otroctví. Člověk je blbý jako středověký nevolník. Podstatou Misantropa je svoboda.
Jakmile bych klesl mezi lidi, dostal bych ihned ponorkovou nemoc. Naladěn na vlny lidstva, trpím mořskou nemocí.
Dobrý člověk = mrtvý člověk. Ale i po smrti zůstává nejodpornějším smraďochem. Žádná jiná zdechlina nesmrdí víc než lidská.
Marně si lámu hlavu nad tím, který typ člověka je otravnější: jestli věřící nebo záchodový buzerant.
Pocti mě titulem "Homo Sapiens" a hned máš o jednoho nepřítele navíc. Nejvýš bych prošel mlčením označení "Homo Morosus".
Vešel do místnosti a jako slušně vychovaný vůl táhle zabučel: "Pozdrav pánbůůů..."
Zakladatelé náboženství = předchůdci i patroni "skořápkářů".
Všechen tisk a noviny by se daly převést pod souhrnný název "Kocourkovské rozhledy".
Bylo to k nesnesení, a tak jsem se rozešel s R.P. Žárlil jsem na jejího šedesátiletého gynekologa.
Manželé pobožných bab jsou do jednoho paroháči. Bůh je ten nezbeda kurevník, který se vkrádá nábožným manželkám vždy na první místo v jejich srdcích.
Ještě asi hodně dlouho se budu vzpamatovávat z otřesu, vyvolaného nikterak letmým setkáváním s lidmi. - Ó hrůzo plíživá! Ti sentimentální necitové, ti vrazi drazí, ti mučitelé učitelé! Je pořád co vracet, než se oddám pokojné radosti, nezkalované rozhořčováním se nad slotou, nad nedýchatelností vody nebo nad tím, že nelze plavat vzduchem, jako se plave vodou, neboť by to bylo totéž, jako rozčilovat se nad zkurveností lidí. Zde je další část dluhu:
Patří jistě ke schizofrennímu rozpadu osobnosti lidského druhu všechny ty každodenní drobné kompromisy se sebou a s jinými, to potácení se od problému k problému a neschopnost tyhlety problémy vyřešit. Civilizace dospěla do nejvyššího stadia propuknutí téhleté choroby, kterou mohla tak dobře zaznamenat jenom popisem sebe samé. Začínáme se tady na Zemi dusit, pociťujeme otravu, lidi jsou na houpačce svých názorů - civilizace, nebo návrat na stromy? Svoboda, nebo stát? Je možné buď mít sebe rád, nebo být ke své osobě lhostejný. Kdo je k sobě lhostejný, brzo onemocní. Kdo váhá mezi sebeláskou a lhostejností k sobě samému, ten se brzy z té nejistoty zblázní. Je jenom "buď" a "nebo". Kompromis = problém = morbidní situace. Lidstvo je banda šílenců-schizofreniků! Nebo taková paranoia, česky stihomam: Jak krásně sluší tahle psychóza celému člověčenstvu, které je od svých počátků stíháno mámivou představou, že za každým stromem v lese se skrývá zlý duch! Totéž "bůh" a "láska": to si mohly vymyslet jen ženské, nebo někdo, komu chybí kus čuráka.
Jednou budou slova "člověk", "lidský", "humanismus" apod. tak obscénní, že budou v textech cudně vytečkovávána, tak jako se to dneska dělá se slovy "kunda" nebo "čurák".
Při styku s lidmi mám na paměti varování "čiň čertu dobře, peklem se ti odmění".
Kdo s lidmi zachází, ten taky lidmi schází.
Jane Husi, tys měl vědět, že kdo s vírou zachází, ten taky vírou schází.
Misantrop, se svou potřebou samoty, je v humanistickém světě v podobném postavení, jaké zaujímají někteří úchyláci, jako jsou například pedofilové. To jsou pronásledovaní chudáci, kteří se nemůžou navenek projevovat. Všechno se proti nim spiklo: zákon i morálka. Pedofil je vyháněn z dětské společnosti, bez níž se trápí. Má smůlu: jeho láska není tolerovaná. Misantrop naopak prchá před pachem člověčiny, ale lidé si ho zase pletou s člověkem, takže jeho nedotknutelná a netykavá odloučenost bývá co chvíli zákeřně porušovaná. I ta jeho potřeba anarchie: taky není chápaná. Lidé zkrátka nenechají nikoho na pokoji. - No dobrá, dobrá: děti nemají rády, aby jim devianti strkali čuráky do dírek; a Já zas nemám rád, když mě lidé humanizují a smrdí moc blízko! Žil jsem dost dlouho s lidmi, a tak si dovedu představit, jak se asi cítí děcko obtěžované pedofilem. Stát svoje děti chrání před tímhle nežádoucím sexem - v pořádku. A Já bráním sebe, lidumilové a lidumilci! Zmar vám, vy jedni misionáři lidskosti sympaťáčtí! Pedofil = pedagog, filantrop = buzerant. Všichni jste, hnusáci, otravní jako služba vlasti a průhlední jako nedělní kázání!
Bez zbraně mezi lidi nelez. Bez zbraně nelez mezi ně!
Měl smrt na jazyku. Byl jednou nohou v lidské společnosti.
Toho dne měl hroznou smůlu. Přeběhl mu člověk přes cestu.
Venku byla slota, že bys člověka nevyhnal.
Člověk míní, Misantrop mění.
Sám sobě škodí, kdo lidem hoví.
Zasazovat se o lidská práva, to je jako házet sviním perly.
Člověk je nejlepší dávidlo.
Horší jazyk lidí nežli chrochtot sviní.
Člověk smrdí víc než hovno masožrouta.
Tři minuty se mnou, to je jako kdyby sis podepsal kontrakt s hrobníkem. Když ve tvém mozečku vzklíčila myšlenka na to, že strávíš chvilku se mnou, hned už existuješ víc v minulosti než v přítomnosti. Jestliže by se pak mělo v budoucnu o tobě mluvit, podmět by musel být změněn, po setkání tebe se mnou, z "člověka - tvora společenského" na "osamělce", "bezvědomého omráčence" nebo na "mrtvolu".
Zrada! Hřál jsem si člověka na prsou!
Jestli chceš poznat pokoření, vezmi člověka za ruku. Jestli chceš poznat zklamání, věř lidem. Jestli chceš poznat ataraxii, vyhni se smradu člověčiny a drž se dál od humanismů.
Samota bezpečna, a proto vesela.
Samotě chybí mnoho, společnosti všechno.
Potřebuješ se hodit marod? Staň se člověkem! K lidem se nemoci jen hrnou.
Chybami se člověk stává člověkem. Čím víc naděláš chyb, tím víc budeš společensky žádanější.
Kde jsou lidi, tam to smrdí. Kde je člověk, tam je ouvej.
Kam člověk nemůže, tam pošle Boha.
I ten nejchutnější pokrm se zkazí, jestliže bylo nutné kvůli němu pracovat.
Kdo se lidským blátem obírá, ten se v něm utopí.
Když přijmeš od lidí dobrodiní, budeš jim je pak po zbytek svého života splácet.
Čím zpackanější mají lidi život, tím víc hlasitě vykřikují, že je život nádherný.
Buzerovat je lidské.
Člověk člověku nesmrdí. Člověk člověku nejpěknější.
Člověka poznáš podle smradu.
Veselo je Misantropu samotnému. Nikdo ho neotravuje.
Smutno je člověku samotnému. Nemá koho otravovat.
Pitomý jak fotbalista.
Oddávat se samotě - tomu říkám spojit příjemné s užitečným.
Jako si spálený dává pozor na oheň, tak si Já dávám pozor na lidi.
Styky s lidmi kazí dobrou náladu.
Misionáři - lovci duší.
Čím větší dav, tím větší starosti. Kolik přátel, tolik starostí. Žádný přítel, žádná starost.
Člověk zůstane hajzlem, i kdyby se teologie postavila na hlavu.
Všude dobře, v lese nejlíp.
Vyhánět čerta člověkem.
Z bláta do státu.
Zahálka - počátek volnosti.
Vyprávět člověku o svobodě, to je jako vyprávět slepému o barvách.
Vyrážet lidi člověkem.
Kolik je filozofických směrů a náboženských sekt a politických systémů, tolik je druhů bláznovství, šílenství a neuróz. Každá filozofická a politická soustava, každé náboženské učení je samo o sobě už názvem pro duševní poruchu. Všechny ty pak lze směle zařadit mezi civilizační choroby, spolu s alkoholismem, rakovinou atd.
Je lepší vyvolávat utrpení než trpět.
Možnost škodit dává člověku důvěra.
Člověk nese Misantropovi trpkou porobu.
Nenávistí se nízké hroutí a pozvedá vysoké. Láskou se vysoké hroutí a pozvedá nízké. Nenávist je matka pravdy, láska je matkou všech lží.
Musíš nenávidět, chceš-li žít pro sebe.
Nad štěstím druhého se člověk rmoutí jako nad svým neštěstím.
Pro toho, kdo nenávidí, není nic obtížné, kromě lásky.
Měj v nenávisti dobré rodiče a nesnes špatné.
Promarněný den: Ani minutu nebýt sám.
Až poznáš zlozvyky lidí, neměj na ně ohledy.
Ztráta přítele je největší dar. Ztráta sebe sama je největší škoda.
Lidi a hajzl najdeš po čichu.
Logicky vzato, Kristus by musel správně skončit alespoň v pekle, když na sebe prý vzal hříchy lidstva.
Smrt člověka je jeho první dobrý skutek.
Jak blažen Misantrop, jenž všech lidí vzdálen je.
Dobrodiní, prokázané člověku, pokládám za zločin. Člověku prokázat dobro je stejně nebezpečné jako způsobit zlo sám sobě. Sám sobě škodí, kdo člověku hoví.
Velkou samotu dobře snášet se nauč.
Jen člověk a domácí zvíře vidí v dobrodiní dar.
Dobrým filozofem je ten, kdo se učí dobře žít bez lidí.
Včela budiž vaším odstrašujícím příkladem. U.R.B.
Dítětem lidumilné mysli je neštěstí.
Lidumil se snadno mění v hajzla.
Kdo lidem přivykl, ten nejhorší má zvyk.
Škodí sobě, kdo šetří lidi.
Nepřichází nazmar dobré, jež se děje mně samému.
Dobré, jež se děje lidem, je ztráta času.
Strachem z lidí moje svoboda mizí.
Nejdražší věc je ta, na kterou sis musel vydělat.
Samota a nenávist chutnají nejvíc, když strávíš nějakou dobu s lidmi.
Jestli se nebojíš člověka, střez se lidí.
Je nutno dbát na to, aby se hluboká misantropie nezměnila v mělkou filantropii.
Každá příležitost je dobrá k tomu, abys nenáviděl lidi.
Láska ať ustoupí nenávisti, a uznání od lidí ať ustoupí mé svobodě!
Na světě nenajdeš člověka, který by řekl: "Jsem hajzl."
Kromě toho soudím, že lidstvo musí být zničeno.
Lidi lvům!
Jak rána pálí vzpomínka na lidi.
Vzpomínka na lidi je kořením samoty.
Člověk obchází kolem a hledá, koho by zhltl.
Čím dál jsou lidé od sebe, tím větší je jejich svoboda a tím déle trvá mír.
Tak dlouho se chodí k lidstvu s pomocnou rukou, až ti ji utrhne.
Podej člověku prst a bude chtít celou ruku.
Misantrop nekulhá z bolesti nohy kdejakého člověka.
Nikdo neocení tvoji humanitu, dokud neodkryješ nějakou svoji slabost.
Bez vlastních myšlenek, jsi bez vlastní vůle. Mezi lidmi je však vše společné.
Misantropovi sluší, když si stýská na lidstvo, ne když se mu stýská po lidstvu.
Mysl znalá lidí opovrhuje humanitou.
Filantropie se nejvíc vymstí filantropovi.
Jestli chceš být s lidmi, vydávej stejný smrad.
Kdo chce s lidmi sedět, musí s nimi smrdět.
Marně o svobodu žádá, kdo ji nechce.
Otravování je lidská přirozenost.
Co se zvykne, neodvykne.
Otravování (humanizace) je železná košile.
Pohrdne politickými svobodami, kdo ve volnosti samoty poznal anarchii.
(Tak se vyjadřuje Misantrop o síle přímých zdrojů svobody)
Jak se jednou dostaneš do lidské společnosti, musíš s lidmi buď bojovat, nebo je prosit.
Na hrubý pytel hrubá záplata. Je hloupost velkoryse jednat s člověkem.
Neohýbej stromek, když je mladý. Pak už ho nikdo nenarovná.
Čím početnější je lidstvo, tím víc méněcenných bytostí produkuje.
Zahálka tříbí mysl. Práce plodí zlo.
V nejzkaženějším státě je nejvíc filantropů.
Nenávist k lidem roste, jak přibývá samotných lidí.
"Množte se a naplňte Zemi, ať se mé oko potěší vašimi stálými rozbroji."
(Z odkazu Boha Adamovi a Evě)
Z jednoho jejich zločinu poznáš všechny lidi.
Jsou slzy pastvou pro Misantropa, však neoblomí jej. Jsou slzy pastvou pro lidi, proto s úspěchem vytvářejí podmínky pro jejich věčné jaro. Slzy dojímají člověka a s jídlem roste chuť.
Člověk mysl má nízkou, stále se brodí jen v bahně.
Jestli se nechceš pořád rozčilovat s lidmi, rozčil se jedenkrát.
Také dělám občas chyby, jen člověk však v chybách setrvává, omlouvá je a pyšní se jimi, neboť ve společnosti mu zaručují přízeň ostatních lidí.
Je nemožné mít to v hlavě v pořádku a zároveň milovat lidi.
S člověkem nelze diskutovat.
Jestliže žiješ svobodně, musíš si dávat na lidi dvojnásob pozor. Nesnesou, aby žil někdo jinak a lépe než oni. Kde je všeobecná nesvoboda, tam je hříchem být volný.
Zkrať své styky s lidmi, aby sis zlepšil život.
Z nemoci i ze smrti se lidé radují. Ale největší potěšení jim dělá, když se tváří, že z nemoci a ze smrti nemají radost.
O lidech vždy jen to nejhorší!
Chci, tedy musím.
Moje vlastní osoba mi musí být dražší než cokoli jiného.
Kolik máš chyb, tolikrát jsi člověkem. Čím větší parchant, tím obdivovanější představitel pravého lidství.
Je nesnadné neprozradit výrazem ksichtu, že jsi hajzl.
Těžké je nemít k lidem nenávist. Je těžké milovat lidi, když tě otravují.
Píle je nejlepší pomocník jen pro průměrného ducha;
génius všechno zvládá levou zadní.
Ne milovat rodiče, nýbrž milovat děti je prvním zákonem přírody.
Nechtěl bych být, coby bližní, předmětem lásky člověka, který mě má milovat jako sebe samého. Tak špatné zacházení si opravdu nezasloužím.
Dejte pocítit svým dětem vaši zášť a nedomlouvejte jim metlou. Neboť kdo šetří metly, má syna v nenávisti. Ach, jak jsem si v dětství přál, aby mě moji krotitelé tímto způsobem nenáviděli!
Družnost plodí starosti.
Žít znamená pro člověka trpět.
Misantrop má vždy bohatství v sobě. Nehledá štěstí mimo sebe. Sám sobě je nejlepším pánem. Smutný je jeho čas, když přátel má mnoho. Štěstí, když zůstane úplně sám. Nic nepřijímá, a tak nemusí nic dávat. Nesedí na dvou židlích, ale vždy jen na té své. Není na ničí straně, ale vždy jen na té své. Misantropie je začátek moudrosti. Společenský život nutí člověka mnoho potupného dělat i snášet. V samotě je Misantrop vznešený a volný.
Dokud dýchám, nenávidím!
Lidé jsou hlupáci. Když je jedno přátelství zklame, vždy do jiných se řítí.
Když se dva perou, Misantrop se směje.
Kdo hledá štěstí a přátelství najednou, nenajde ani jedno z toho.
Z člověka se smrt těší.
Z přítomnosti člověka můžeš poznat, co se bude dít.
Nejsem obětní beránek. Nenechám se zaříznout, abych sňal hříchy z někoho jiného.
Ejhle, znovu člověk!
Působí extravertní mysl, že špína na rukou lpí.
Nic neujde mojí kritice, vidím všechno!
Tvrdím, že mrtev je ten, komu odumřelo vědomí svého já.
Já jsem Misantrop a stojím nad všemi pravidly!
Nejsem "hlas volajícího na poušti". Pro koho si namáhat hlasivky?
Ach, velkým neštěstím je ve společnosti lidí zestárnout.
Má lidskou kůži.
Láska neprospívá víc než kolik škodí.
Ženské mi připadají jako kluci s kundou.
Raději chci krást než se prostituovat prací.
Papír a člověk snese všechno.
Mýlí se ti, kteří si myslí, že si nevystačím sám.
Samota je zajisté lékem pro duši. Ale proč vyhledávat společnost, abych se pak musel léčit?
Jen vinou lidí existuje Bůh.
Ze tmy přichází světlo a z čiré nenávisti plyne čirá volnost.
Ať opustí společnost, kdo chce být volný: Svoboda a stát nemůžou být ve spolku.
Bůh je obrazem člověka.
Vládnout misantropům je nemožné.
Spíše projde velbloud uchem jehly, nežli člověk dosáhne svobody.
Dělej co chceš ty, a ne co chtějí lidi.
Zapomeň na předsudky, vštípené ti výchovou, a máš vyhráno, svět ti leží u nohou.
Není důvod proč neklamat lidi. Lež a jen lež se lidem líbí a navíc tě lež chrání před nimi.
Pro svobodu je třeba podstoupit i ztrátu lidské sympatie.
Nechť vyhyne lidstvo! Staň se vůle má!
Nevěř! Není komu.
Kdo ztratí svobodu, víc ztratit nemůže.
Tvoje volnost budí u lidí nutkání zbavit tě jí.
Dělej co chceš a budeš zdravý jako řípa. Volnost tvá tě uzdraví a uchrání před nemocí. Svoboda půl zdraví.
Kde člověk nemůže, aspoň zasmradí.
Když ptáčka morousa lapají, o humanismu mu zpívají.
Na dálku ani člověk nesmrdí, může se zdát i krásným. (na velmi velkou dálku)
Lépe odejít od lidí pozdě, než nikdy.
Podle přítomnosti člověka lze usoudit, že se blíží velké nebezpečí. Kde je člověk, tam je i nebezpečí. Není člověka bez smradu.
Nedej se ohýbat, aby tě nezlomili!
Není vhodné dávat průchod slzám, pláčem se zbavuješ vzteku!
Útrapy nezmenšuj, ale likviduj! Malé útrapy se těžko likvidují, zatímco ty největší nutkají k radikálnímu činu.
Navenek sentimentální, uvnitř krutý. (popis člověka)
Každý idiot má rád lidi, a každý filantrop má rád idioty.
Nebýt člověkem znamená zbavit se lidí;
zbavit se lidí znamená zbavit se lidského smradu.
Chudák dítě, které bude muset snášet svět. A ještě větší chudák svět, který bude muset snášet toto dítě.
Povyšuji se nad lidi, aby mně nikdo nesahal ani po kotníky, jinak bych musel strávit život v samých poklonách. Povyšuji se nad lidi, abych nemusel dýchat jejich smrad, jinak bych musel strávit život se zacpaným nosem.
Ať žije bezmyšlenkovitost! Ta má budoucnost, ta má nejvíc dětí.
Není města, aby nemělo náměstí či ulici nesoucí jméno Masarykovo; a tak jako má každá obec svého idiota, má i svého Masaryka.
Máš-li za přítele člověka, nepotřebuješ už žádného nepřítele.
Nejvíc lidi naštve ten, kdo stvoří něco příliš dokonalého. Neboť vytvořit něco dokonalého je vlastně ta největší parodie na lidstvo. Načež se ono mstí. „Byl shledán vinným a odsouzen za záměrné stvoření dokonalosti.“
„Mějte se rádi, pomáhejte jeden druhému, nečiňte si zlého, ale navzájem se milujte...“ - to mi zní spíš jako nějaká úchylná teorie gruppensexu než jako praktický návod k životu mezi tou verbeží lidskou.
Všude se to hemží lidmi tady,
jichž jak nasráno je v světě všady;
radši chci být sám a padnout hlady,
nežli být s lidmi a padnout – smrady.
Největší chybou lidí není ani tak to, že mají mnoho malých chyb, jako to, že mají jednu velkou.
druhá část >>>