Jdi na obsah Jdi na menu
 


Básně a písně - 2.

19. 2. 2010

misantrop--basne-a-pisne.jpg

 

VYHUBENÍ

Násilí, zbraně v ulicích

Iluze domáhající se vlády

A co přijde pak?

Vyhubení.

 

 

SLEPÍ OTROCI SVÝCH INSTINKTŮ

Jako slepí otroci svých instinktů jsme jedné krve

Vyhoň si čuráka u plakátu na volbu Miss, ty zmrde!

Nejsi nic než majetek tohohle státu, který tě živí

Mrdej a zploď vojáky a dělníky, to se mu líbí

 

Uzákoňuješ svoje sobecké potřeby manželstvím

Dáváš lepší smysl své zoufalé existenci mateřstvím

Ona potřebuje tebe a ty potřebuješ zase ji

Plodivá síla tě vyzdvihne ve společenské prestiži

 

Zhoupne se v bocích, zavrtí prdelí, pohodí kozama

Pěkňoučká tvářička, milounký úsměv, umí to s chlapama

To, jak udržet chlapa doma, životní role naučí

Copak by se mohl hnout s nacpaným žaludkem na gauči?

 

Ona mu ráda uvaří, vypere, uklidí, podrží

On do ní vypustí horké semeno při jedné souloži

Podívej, tamhle v koutě stojí malé děcko a přemýšlí

Pozoruje vrány, kterým se obdivuje a závidí

 

Vidí vás a to, co děláte, rentgenovýma očima

Ptá se, co lidi ptákům závidí, když už máme letadla

Ty ho obelháváš v pohádkách, kde dobro vítězí nad zlem

Unášíš ho z reality, ale nenavracíš ho na zem

 

Vypravuješ mu stále, jak je spravedlivý ten hodný král

A pukáš smíchy nad tím, jak je směšný ten líný pecivál

Ukájíš se snahou uvěřit, že láska všechno překoná

Kde se bere to zlo, když je tvoje výchova tak bezchybná?

 

Ty sám jsi chudák a plodíš další, ještě větší chudáky

Jsi duševní mrzák a plodíš další duševní mrzáky

Je ti to tak vzdálené, abys myslel na svoje potomky

Sereš na to, abys jim nejdřív připravil lepší podmínky

 

Tvoje děcka jsou nevinnými oběťmi tvého nezájmu

Tvoje děcka jsou nevinnými oběťmi tvého orgánu.

 

 

POKRYTECTVÍ

Naprogramované stroje, biologičtí roboti

Rozkoš ze života vystřídala rozkoš ze smrti

Jaká rozkoš, jaký život, když ti berou svobodu?

Klesáš dolů, ale myslíš si, že stoupáš nahoru

 

Studentské recese

Slabošské deprese

Dělnický vtip

Nezmění nic

 

Tvoje ignorance, tvoje sobectví, tvůj nihilismus

Plácáš na sebe litry voňavky, abys zakryl ten hnus

Nejsi jenom mimo mne, ale i mimo sama sebe

Nechápeš mě a nepochopils ani sama sebe

 

Otročíš státu, což je zlo, a proto jsi taky zlý

Nic jiného ti ani nezbývá, jsi k tomu nucený

Nejdřív ti ukradnou půdu a pak ti prodávaj jídlo

Ty sice sklízíš hrozny, ale oni chlastaj víno

 

Ve tvé schizofrenii se rozcházejí slova s činy

Ráno autem do práce, večer boj za ekologii

Jeden den uklízíš na břehu potoka plechovky

Druhý den jich ve fabrice vyrobíš další stovky

 

Odzbrojení, boj za mír, to jsou další prázdné fráze

V armádě a ve zbrojovkách je nejlíp placená práce

Tahle práce zapřičiňuje, že jsi Anti-Mefisto

Té síly díl, jež chtějíc konat dobro, vždy vykoná zlo.

 

 

SNAŽÍ SE MI NAMLUVIT, ŽE JSEM SVOBODNÝ

Snaží se mi namluvit, že jsem svobodný

Na základě zápisu v matrice

Nahnaný do školní lavice

Na základě zápisu v občance

S jejich zkurveným průkazem brance

 

Snaží se mi namluvit, že jsem svobodný

Ve spleti zkurvenejch zákonů

Upnutý ve zkurveným bontónu

Zapřažený od šesti do tří

V té jejich nemocné společnosti

 

Snaží se mi namluvit, že jsem svobodný

Skrze Kristovo utrpení

V téhle zemi, kde svobody není

Uvnitř přesně vymezených hranic

V hospodě u pivních sklenic

 

Snaží se mi namluvit, že jsem svobodný

Při volbách další zkurvený vlády

Když netrpím hlady

Tady v tom městě, plném smogu

Kontrolovaný na každém kroku

 

Snaží se mi namluvit, že jsem svobodný

Protože můžu vydělat prachy

V nebezpečí vypuknutí války

Když musím platit daně

Abych se před nimi stále skláněl

Aby oni měli všeho víc

Abych nechtěl žít ještě mnohem líp.

 

 

ZRUŠTE ARMÁDU

Jsem slabý, ale cítím sílu

Nikdo není pode mnou, ale mám velkou moc

 

Křičím: Zrušte armádu

Nechci na vojnu!

 

Dát mi do ruky samopal, bude to vaše poslední

Nechtěl jsem zabíjet, ale pak to bude jinak

 

No tak zrušte armádu

Nechci na vojnu!

 

Přišel čas skoncovat s červy

Sají krev, lampasácké kurvy

 

Ne! Zrušte armádu

Nechci na vojnu!

 

Říkaj, že je to potřeba, tak musím bojovat

Koho živí násilí, násilím chcípne

 

Tak radši zrušte armádu

Nechci na vojnu!

 

 

SMRT V ZÁBĚRU

Na rameni kameru

Smrt v záběru

Jedem na to, chlapci

Zopakujem si tuhle situaci!

 

Tělo na maděru

Smrt v záběru

Kečup stříká

Divák vříská

 

Dej mi důvody

Zkusit to doopravdy

Namlátit zmrdům

Dát průchod pudům.

 

 

CHOBOTNICE

Nový Bůh, nová modla

Venca Havel

Další šašek zase králem

Klaun v cirkusu baví diváky

A drezúra už není tak odporná

 

Jako státní mafie

Co vše kontroluje

 

Fabriky a stroje

Uniformy a kroje

Soudy, svině, úřady

Basy, prachy, doklady

Přestupkům se vyhni

Zaplať nebo chcípni

Chobotnice z kořistí tyje

Všichni se jí bojej.

 

 

MASOŽRAVOST

Mám hlad, tak se po něčem porozhlédnu...

Tvoje maso se zdá být tak sladké

 

Masožravost - jako mánie

Masožravost - jako denní úkaz

Masožravost - jako učitelka života

Masožravost - žádný podraz není dost podlý

Masožravost - umírání, umírání.

 

SÁM MEZI LIDMI

Otevři oči!

Pohled nesmazaný slzami na okraji

Umírá jako stromy v bohatém kraji

Do píči!

Já vím, že po neděli přijde pondělí

Já nepotřebuju ty jejich shovívavé úsměvy

Tak nerozhodní a tak vším jistí

Medici se hrabou v mrtvole nenávisti

Ptají se mě, co dělám

A já na to, že dýchám

Tak proč si nedali většího majzla

A nevychovali ze mě radši hajzla?

Slyší mě někdo?

Je tu někdo?

Nikdo se nezlobí a neuráží

Nad největší urážkou, když jsem v ráži

Říkám, že neví kudy kam

Ten standardní typ člověka

Co?!

Diktatura peněz

Mrdat pětkrát denně

Nejsem mezi svými

Jsem sám mezi lidmi.

 

 

ZPOVĚĎ NUDISTY

Narodili jsme se nahý

Pak oblékli nás záhy

Jako když osedlají mustanga

 

Tak teď jsme dospělí

Abychom se styděli

A museli skrývat naše chlupy.

 

 

MĚSTO

Syndrom veverčí

Důchodci staří i mladí

Vyhlížejí unaveně autobus

Všude je tam samý hnus

Tam mají i panny zkušenosti prostitutek

V duchu už dávno jsem odtamtud utek

Posedávání po městských lavičkách líně vypadá

Úplně ale ne

Polykači dýmu

Prachu a nikotinu

Už nemůžou dál

Šedivá záplava, nové domy

Dělnické ghetto postupuje, kácejí stromy.

 

 

RŮZNORODÁ DĚDIČNOST

"Synku, synku

Počkej chvilku

Potěš se se mnou

Se svou mámou

Uvidíš, bude nám krásně

Nad úchvatnými verši této básně!"

Řekla dojatě pohnutým hlasem

Zatímco syn se zabýval svým černým pláštěm

Spustil hrubý hlas:

"Nemám, mámo, čas

Jdu do márnice na hřbitov

Omrknout, co tam dneska přibylo

Chci se trošku protáhnout

Nějakou mrtvolu obtáhnout."

 

SYMBOLICKÉ PODOBENSTVÍ

Tak často to slyšel kolem sebe, že tomu nakonec uvěřil

Proč by tomu taky nevěřil?

Jak krásně zní ta věta

Vždyť on je fakt vládcem světa!

Může vraždit, trápit, poroučet

Na jiné se neohlížet

Zdědil ten trůn po předcích, kteří tu velkou říši zvětšovali od rodu rod

Rád dokazoval svoji moc a sílu, svůj původ

S Bohem se spolčil

Aby mu sloužil

Ale byla tu síla neviditelná

Jako ostruhy ostrá a bodavá

Přicházela a procházela mezi strážci až k samotnému králi

Zkus se neviditelným mečům bránit

Král bolestí řval

Co se děje nechápal

"Prokletý osud!" říkal

Když ho jeden z těch mečů píchal

A jeho služebníci to taky říkali

Když je ty meče bodaly

Bodaly víc a víc bolestivě ty neviditelné meče

A pak zástup mudrců z dávných dob přišel

Objevoval se vždycky, když králi nejhůř bylo

I tentokrát pomohl králi dobrou radou

A žilo se králi dobře

Dobrá rada překonala hoře

Poddaní si taky dobře žili

A služebníci už nesloužili

Protože v tom právě spočívala moudrost poslů minulosti

Vždyť kdo by měl chuť znova na ty pitomosti!

Za čas se sice slavné království rozpadlo

Ale za to lidi nic nebolelo

Umírali za spánku

Ve vysokém věku

 

Za tolik let, že už tyhle historky zapomenuté zůstaly

Za tolik let, že už všechny písemné doklady zmizely

I moudro někdejších generací zmizelo

Žil na Zemi On

Byl chytřejší

A silnější

A protože nad slabostí vítězí síla

A rozum hlupákům hlavu v němém úžasu zvedá

Stal se vládcem všech živých a neživých

Mohl poroučet, vraždit, trápit, neohlížet se na jiný

On a jeho potomci velkou říši vybudovali

Rod od rodu ji zvětšovali

Však neviditelná síla se probudila

A bodala a bodala a bodala

Být milováni chtěli

Ale jenom na sebe mysleli

Ve své nadutosti byli zpupný a necitelný

Ukrajovali víc a víc prostoru síle neviditelný

 Ta bodala a bodala a bodala

Život vládce byl nesnesitelný tím neustálým bojem, ale říše se zvětšovala

"Fuj!" řekli

Když mudrci z dávných dob přišli

A všichni se smíchem otřásali

Hubili a ničili

Poroučeli, na jiné se neohlíželi

Vraždili, trápili

A když už měli všeho, co si mohli přát

A možná i trochu víc než akorát

Neviditelná síla podlehla oslavovanému rozumu

Tak to aspoň nazývali porůznu

Byli pyšní

Byli ryční

Poučení

Ne učení

 

Pak je něco začalo svrbět

Pak jim něco začalo chybět

Na sebe se vrhli

Poroučet museli

Neohlížet se na jiný

Jako by k tomu byli stvořený

Vraždit, trápit

O lásce mluvit.

 

další část >>>

<<< zpět na 1. část